1. 5. 2021 | autor: Václav Levý | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 923

Zamyšlení nad výtvarným projevem kreslířů RŠ: Marko Čermák

Páté pokračování série článků o ilustrátorech Rychlých šípů je detailně zaměřeno na tvorbu Marko Čermáka, posledního z výtvarníků, který na kresleném seriálu se spisovatelem Jaroslavem Foglarem spolupracoval.

Jak už jsme si říkali posledně, dostali se Jaroslav Foglar s Marko Čermákem k práci na Rychlých šípech až za delší čas po vítězném konkurzu na nového kreslíře. Čermákovské příběhy vycházely v časopise Rychlé šípy od dubna 1970 do června 1971. Podíl Šípáků se v časopise postupně snižoval, prostor dostávaly i jiné seriály a další materiály. To bylo ale spíš dobře než špatně. Proč?

Jestliže v Mladém hlasateli a Vpředu vznikala jedna epizoda za týden, tady bylo (hlavně zpočátku) času ještě méně. Navíc se Marko Čermák musel přizpůsobit stylu Jana Fischera: Ale s odstupem doby vím, že to bylo po výtvarný stránce dost kočkopes, že to nebyl ani Fischer ani Čermák, a tak jako kdybych to mohl dělat svým rukopisem, tak si myslím, že by to Rychlý šípy byly, ale byl by to můj rukopis, jak se Marko Čermák s odstupem času sám vyjádřil. Navíc mělo být připraveno k vydání neuvěřitelných 24 příběhů měsíčně! To jsem vydržel asi jeden, nebo dva měsíce, pak to nešlo. Protože jsem vždycky kreslil celej den, celou noc a celej den. Pak jsem se zhroutil, vyspal sem se a zase celej den. To nešlo vydržet. Později vycházelo příběhů méně, čtrnáct. To už se dalo zvládnout, ale přesto na těch fotkách jsem takovejhle – úplně jako smrt. Panu Čermákovi se také (což můžu potvrdit z vlastní zkušenosti) líp tvořili padouši: Rychlé šípy, to jsou takoví kladní hrdinové. A kladní hrdinové se kreslej hůř než záporáci, protože ty musej bejt takový jako vypíglovaný, kdežto záporáci, Dlouhý Bidlo a Štětináč, úžasná věc. To jsou takový držky, že tam se člověk nemůže ulítnout, ale běda, když nakreslím nějak trošičku křivě Mirka Dušína, to by mi nikdo neodpustil.

Postupem byly, i díky většímu množství času, jednotlivé díly seriálu čím dál tím lepší, propracovanější. Především v prvních příhodách se někdy stávalo, že postavy byly drobné, v pozadí, bez výraznějších rysů (jako v příběhu č. 227 RŠ v Údolí záhad). To se ale měnilo. A přestože pan Čermák rozhodně není karikaturista (jako byl třeba Jan Fischer), popral se s mimikou a vůbec charaktery víc než dobře. Pěkně je to vidět už v příhodě RŠ si vydělávají peníze (č. 231).

Marko Čermák také zdařile pokračoval v práci se světlem, kterou začal Jan Fischer v Hlasateli. To se dá hezky ukázat už na příbězích Cesta do záhadného domu (č. 228) a Jindra s Červenáčkem uvězněni (č. 229). V Cestě, kde jen tak mimochodem Rychlonožka vymyslí naprosto geniální tah, jak nejít pryč z tábora, a přitom nevypadat zbaběle, začíná noční scéna. Svítí jenom Měsíc, který na obloze dominuje nad vším ostatním. Ale na jiném obrázku nám do očí září jiný zdroj světla – petrolejka – takže Měsíc sice na obloze je, ale jeho světlo nijak zvlášť nevnímáme… V Uvěznění potom začíná úplná noc. Žádné filtry přes kameru a natáčení v pravé poledne, nic takového. Opravdová tma a noční ticho.

Světlo baterky zajímavě vykreslilo Jindrův stín v epizodě RŠ hledají neznámého vetřelce (č. 261). Pěkná večerní (tmavá) scéna je ale také v příběhu RŠ se rozcházejí s Murkačovci (č. 266), RŠ dostávají vánoční nadílku (č. 270) nebo RŠ jezdí na pětikolu (č. 300); ve všech je hlavním terčem stínování Mirek a všechny případy stojí za to si vychutnat… Mirek se na to jako blonďák hodí vůbec nejlépe. V té třísté příhodě je také pěkně pomocí světla a stínu znázorněn binec v kumbálu po panu Tvrdíkovi. Ale asi vůbec nejúžasnější (protože se mi to líbilo už jako malému) je snad ta baterka ve studni v epizodě RŠ prohledávají hrad (č. 305). Také příhoda RŠ otvírají hradní hrobku (č. 306) má kvalitní práci se světlem! A jistě by se dalo na tohle téma pokračovat dál…

Jiným tématem jsou samotné barvy. Především v pozadí jsou často plošné, bez výraznějších odstínů. Díky tomu vynikne detail. Jako třeba lampa v příhodě RŠ v podezření (č. 238). Barvy byly míchány spíš v pozdějších epizodách, jako byly RŠ pouštějí lodičky (č. 311) a RŠ podstupují drnovou bitvu (č. 312).

Příroda a počasí byly znázorněny také (a především) barvami. Jan Fischer dělal jehličnaté lesy. Ale u Marka Čermáka najdeme spíš listnáče. Nádherný podzimní les, úplně jako živý, na nás vykoukne v příběhu RŠ závodí ve zručnosti (č. 245) nebo Strýček Tadeáš Rychlým šípům (č. 252). A stejně pěkné jsou i prohřáté červencové večery, když RŠ jedou na přehradu (č. 301) a RŠ běží za hradním strašidlem (č. 302). Hned bych tam jel s nimi…

(Nejen) v epizodě RŠ nesou plechovku desetníků (č. 232) jsou zajímavě zpracované postavy v pozadí. Nedotažená kresba vytváří iluzi pohybu a bledé barvy splývají – takže to, co se děje vzadu moc nevnímáme (což je vůbec realita naší optiky; oko a mozek by se ze stoprocentního vnímání detailů musely zbláznit). Něco podobného najdeme i v příhodě RŠ a Podfukář (č. 235), kde jistý V. Hantych přitlouká na ohradu svůj plakát ohledně loterie. Poprvé si můžeme text bez problémů přečíst, podruhé už ne. Ta „písmena“ jsou jen zdánlivá, ale člověku to ani nepřijde – i teď je plakát v pozadí, už ho ale známe – a tak nás ani moc nezajímá… Naproti tomu se moc nepovedla výloha v příběhu RŠ v podezření (č. 238). Nebo povedla – ale asi jí podvědomě srovnávám s tou fischerovskou (která je nepřekonatelná).

Ehm – kresby se to moc netýká, ale nedá mi to: všimli jste si, jak čte Kuliferda časopis Vpřed? Došlo k tomu v epizodě RŠ na sjezdu klubů (č. 241).

Akce je napůl nakreslena a napůl namalována tehdy, když RŠ odhalují podvod (č. 247). Malba se týká těch hvězdiček a citoslovce křach při prolomení bedny. Na obrázku je sice mnohem víc kresby, ale tyto namalované detaily tady udělaly hodně práce! (Mimochodem, já být na místě toho pána z filatelistického obchodu, tak si přinejmenším pár kusů nechám – rarity jsou ve filatelii hodně ceněné!) Malbou (nebo snad bílou kresbou na černém podkladě?) byla také hezky vyrobena kanálová mřížka v příběhu RŠ sestupují do dolních ulic (č. 249).

Jen jako detail můžeme uvést, že v čermákovských příbězích byly původní tvary slov jako bysme nahrazeny ne úplně kvalitně (ale gramaticky správně) výrazem bychom. Prohlédnout si to můžeme třeba v příhodě RŠ bojují o 46 lahví (č. 258). Zajímavější je ale na této straně zdvojené Rychlonožkovo obočí – to původní bylo moc vysoko, takže to druhé bylo sníženo na odpovídající úroveň. Jinak by se musela měnit celá kresba.

Opravdová lahůdka se skrývá v epizodě RŠ nosí v zimě čepice (č. 271). Tady není solidní jen malba Rychlonožkova kulicha (různé pruhy bez nakreslených linií), ale hlavně to zrcadlo – pro které jsou použité jiné barevné odstíny, než pro realitu!

Zajímavý je kouř od lokomotivy (příběh RŠ se vydávají na skalní říčku č. 292), který byl nakreslen až po vybarvení dotyčného okénka. Je to ale logické – za dýmem je jenom nebe. A to je vzadu. Pokud by se nejdřív kreslil kouř, vybarvování oblohy by ho mohlo zakrýt.

Od příhody RŠ zachraňují Dlouhé Bidlo začínají epizody, které by se daly nazvat jako smiřovací. Zjevné je to hlavně v posledních třech příhodách RŠ podstupují drnovou bitvu (č. 312), RŠ řeší zamotaný spor (č. 313) a RŠ oslavují výhru (č. 314). Posledních sedm částí už nestihlo vyjít v časopise Rychlé šípy a byly publikovány až později. Ale nemůžu si pomoct: šlo snad o plánovaný závěr seriálu? Čím jiným by měl být ukončen, než Rychlonožkovým A tak jedli, hodovali, všichni se moc radovali!? Ale to je samozřejmě otázka…

Nejsme ale ještě na konci našeho povídání o kreslířích. Sejdeme se ještě jednou nad některými zajímavostmi, které jsem si nechal zvlášť (nebo na ně byl teprve dodatečně upozorněn).

Seznam použité literatury

1. FOGLAR, Jaroslav (1999). Rychlé šípy. 2. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-565-3.
2. NOSEK, Václav (1999). Jestřábí perutě. 1. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-618-8.
3. BONUS: Rychlé šípy – Rozhovor s kreslířem Marko Čermákem [video online]. Televize Seznam. Publikováno 16. 12. 2013 [cit. 2021-05-01].