Život v poklusu

#1 | Vloženo 31. 8. 2017 9:28Tak jsem po strašně dlouhé době, bude to pár let, četl Život v poklusu. A musím říct, že by to byl skvělý seriál.
Foglar byl opravdu mistrem děsu. Třeba "Rozsvícený čaj" je naprosto geniální, podobně jako Chata v Jezerní kotlině (ta má ale smyšlený děj).
Je pravda, že paměti nejsou rovnoměrné. Ale Jestřáb mohl v dobrém vzpomínat na dětství (velmi bídné a skrovné, ale v zásadě šťastné), nebo První republiku. Mladý hlasatel, nebo Vpřed... A potom?
Při čtení jsem si uvědomil, že největším Foglarovým nepřítelem byl jeho úspěch, jeho oblíbenost. Není divu, že podřadní, ale politicky angažovaní spisovatelé pro mládež, zničili Vpřed a samotného Jestřába. Úspěch se u nás neodpouští a závist je nejoblíbenější lidskou vlastností.
Je to škoda. Člověka napadají věci - jak by to vypadalo, kdyby apolitický Foglar vstoupil po válce do vítězné politické strany? To je samo o sobě absurdní, nebyl žádným straníkem...
Nevešel se do tehdejších tabulek. Tak jako dnes je společenským hrdinou "homosexuální černoch muslimského vyznání", tak po válce to byl SSSR. Jestřábovo dílo je příliš nestranické (jakýmkoli směrem), ale politické je - vychovává samostatně myslícího občana (v duchu První republiky), což by asi jakékoli vládychtivé straně vadilo. Navíc konec Vpředu přišel v době, kdy i batolata měla s krumpáčem budovat vlast, a ne lovit nějaké bobříky (i když kožky zvířat mohly být odevzdány státu...) a navzájem soutěžit = snažit se být lepší, než ten druhý - přestože my všichni jsme kolektiv.
Snad se zamýšlím trochu složitě. Ale jakkoli (nebo právě proto), že Jestřábovo dílo mělo být socialismu sympatické (vždyť jen Stínadla coby chudinská a opovrhovaná čtvrť, která si sama založí mládežnickou organizaci, aha - ale bez politologického školení, no jasně...), tak byl nežádoucí.
Je to obrovská škoda.
Na druhou stranu si nedovedu představit Rychlé šípy vycházející třeba dalších třicet let, stále stejně staré, ale stavěné do nové a nové postupující reality (o něco takového se pokoušejí, přímo zoufale Simpsonovi - a fakt to není ono...).
É - a teď už fakt musím... :)

#2 | Vloženo 8. 9. 2017 22:38Charakter Života v poklusu myslím také ovlivňuje skutečnost, že nejprve byl vytvářen v podobě příspěvků na pokračování. Což se asi trochu projevilo na nerovnoměrnosti a občas i přeskakování dopředu a zpět v čase.

Docela i chápu, že je větší pozornost věnována obdobím, ve kterých byl Jestřáb hodně tvůrčí a aktivní - vedl oddíl, psal knihy, tvořil časopis, řídil čtenářské kluby. Je to určitě i čtenářsky zajímavější než následné období nuceného působení coby vychovatele v domově mládeže.

Je to skutečně škoda, že člověk jako Foglar byl na dlouhá léta mocí nuceně odstaven od své činnosti redaktora a spisovatele pro mládež. Rozhodně v peripetiích na konci 40. let měla svou roli závist a osobní spory aktérů. Foglarovi a Vpředu tehdy nepomohl ani vstup RŠ do ČSM (RŠ zlepšují odvoz hlíny). Jestřáb stojící mimo jakýkoli politický systém nezávisle vychovávající mládež byl asi špatně uchopitelný... Byť mnohdy si říkám, co komu na těch knížkách mohlo vadit.

Rozsvícený čaj je výborný. :)

#3 | Vloženo 29. 7. 2018 10:06V žádných pamětech nelze obsáhnout vše. Takže i ve Foglarově životě by se určitě dalo nalézt mnoho příhod, které nezmiňuje. Určitě například musel mít nějaké zážitky z deseti let strávených v roli vychovatele v internátě. Jistě mu tam kluci leccos vyvedli, ale zmiňuje se o tom jen velmi okrajově. Snad to bude tím, že na tu dobu vzpomínal nerad. Věřím, že vylovil ze své paměti to, co sám považoval za zajímavé. Další podrobnosti z jeho života snad vyjdou najevo v dohledné době, kdy Albatros plánuje vydat Foglarovy deníky.

Život v poklusu jsem si přečetl skoro po deseti letech. Některé kapitolky mně v hlavě uvízly, ale mnohých věcí jsem si zřejmě povšiml poprvé anebo mi úplně vypadly z paměti. Osobně si cením třeba i takových vzpomínek, které obsahuje například kapitola Kde byl Červený dolík. Jsou to obyčejné události, k jakým dochází dnes a denně, ale přesto mají své kouzlo.

Zajímavé je, že mě dříve některé pasáže nudily – třeba povídání o parníku. Snad mi připadalo zdlouhavé, nevím. Dneska už se mi líbí stejně, jako ostatní. A jsem zvědavý, čeho dalšího si v Životě v poklusu všimnu, až jej otevřu za dalších deset let.

#4 | Vloženo 29. 7. 2018 10:54Vzpomínám si, že poprvé jsem po Životu v poklusu (dvoudílném vydání od Šebka a Pospíšila) sáhl bez velkého očekávání. Životopis nesliboval poutavý příběh, jaký jsem znal z klasických foglarovek, avšak již při tomto prvním čtení mě Foglarovy paměti velmi zaujaly. Mohu říci, že četba Života v poklusu do jisté míry byla počátkem mého hlubšího zájmu o informace související s životem a dílem Jaroslava Foglara.

#5 | Vloženo 29. 7. 2018 20:33Ještě jedna poznámka mě napadla. Před časem jsem četl Záhady a tajemství Jaroslava Foglara, taky po docela dlouhé době. Jakkoliv je to skvělá publikace, všiml jsem si, že po jejím přečtení jsem si vytvořil o Foglarovi úplně jinou představu, než nyní u Života v poklusu. Zapletal jako kdyby stavěl Jestřába trochu mimo realitu. Přitom v autobiografii Foglar jasně dokazuje, že citlivě vnímal všechny události dvacátého století, které téměř celé zažil.Když o tom tak asi přemýšlím, Život v poklusu byla nejspíš první životopisná knížka, jakou jsem v životě četl. Dnes je to jeden z mých oblíbených žánrů. Těžko posoudit, nakolik tomu tahle premiérová knížka přispěla.

#6 | Vloženo 1. 8. 2018 16:57Je pravda, že Život v poklusu je trochu nevyvážený. Větší prostor zabírá období do let 1945/48... Ono to bude mít více důvodů.

Jestřáb psal svou autobiografii prakticky v závěru života a na jeho stylu je místy znát, že na to neměl mnoho času (a snad i nálady/chutě)...
Zajímavější mu asi přišel jeho mladší věk, než třeba sedmdesátá léta. To mají všichni lidé (a obzvlášť my chlapci) společné. XD
Navíc se ve starším věku člověku spíš vybaví to, co bylo před padesáti lety, než dneska ráno…
Foglar prožil neskutečně mizerné dětství (smrt otce, všelijaká stěhování - krádež ložního prádla, na které rodina šetřila dalších NĚKOLIK LET atd.), ale - bylo to dětství. Přes to všechno mu stálo za zapamatování a popsání.
Z profesního hlediska Jestřáb prožil nejlepší léta v Mladém Hlasateli - a potom ve Vpředu. Předtím ani potom to velká sláva nebyla.
Po Únoru se Jestřábovi nedařilo. Obávám se, že hlavním důvodem byla jeho autorská úspěšnost (úspěch se u nás neodpouští). Politicky se moc neangažoval... A naopak "političtí" (a neúspěšní) autoři (Vavřík) dostali šanci ho zlikvidovat. Skauting, apolitické kluby apod. mu také nepomohly (v boji s hlupáky). A to přesto, že Jestřáb by měl nastupující ideologii vyhovovat (realistický popis chudinských čtvrtí a jiných sociálních problémů mezi mládeží).

Nedivím se, že nechtěl příliš popisovat období, kdy se z uznávaného autora stal stíhaným vyvrhelem...

Na druhou stranu se musíme zamyslet, co chtěl Jestřáb svým životopisem říct. Byl především pedagogem a spisovatelem pro mládež. Řekl bych, že Život v poklusu psal i s tímhle vědomím – popsat vznik a vývoj této své činnosti (více se dočteme o táborech pod Kriváněm, než o holkách, se kterými randil)...