Z deníku pátrače III

... Kdybych nevěděl o tom, že je to zřejmě falešné, nebylo by to tak zamotané. Nebo bylo? Těžko říct. Byl tedy direktor, purkrabí Karlštejna a podkomoří věnných měst – ve Stínadlech mu patřil Karmelitský dům. Ale prostě to nechápu. I kdyby to K. opravdu zfalšovali, čeho by tím dosáhli? A i kdyby, to jméno... Místo toho jsem začal raději porovnávat fotografie s plánky míst a na jedné jsem objevil zajímavou souvislost s Tleskačem. Prý bylo něco naznačeno v Cestě za MS, ale těžko říct co, když jsem to jen zaslechl. Navíc to není ten dům, o kterém se asi píše, ale je to přímo naproti.

O minulé výpravě jsem zašel směrem přes Drnčák hledat Kočičí hlavy. Mají růst někde u vody, ale ten den jsem je nenašel. Příště to zkusím trochu jinde. List toho stromu jsem si našel v encyklopedii z knihovny, bylo tam i spousta věcí o Gingu. Hlavy jsou vzácnější než strom Uctívačů, aspoň se to říká – a po dnešním neúspěšném hledání tomu dost věřím. Díky tomu jsem se dostal do Zadních, kde jsem nebyl zatraceně dlouho. Jsem víc jinde, tak jsem si všechno prošel. Napadlo mě, že se zajdu podívat nahoru na chrám svaté Kateřiny, ale zase co tam? Tak jsem šel na schody. Tam, kde je jich děsná spousta. Byl jsem u Modrých schodů. Vzpomněl jsem si na to, že nějaká parta z druhého konce Stínadel je směla v určitou dobu používat a Zadňákům se to prý nelíbilo, že tam v tu dobu nesměli chodit, nebo že se to prý zamklo, nebo co. Přesně si to nevybavuju ani teď, musím se kouknout do pátračáku. Tady myslím u Zvonkového plácku, v těch místech je někde další ze Srdcových kamenů. Někde na dvorku, s prasklinou, ale nehledal jsem ho. Místo toho jsem prošel celou Červenou zeď, což je docela vejšlap. Však se každýmu tomu místu říká jinak: Kout nebezpečí, Černý plácek, U Tří králů. Nejzajímavější je ale stejně ten hřbitov. Není to moc známý místo a taková místa mám rád. Rozhodně víc než Zamčenou zahradu, kde je sice ta „jeskyně“, ale dneska se to tam hemží kočárkama. Ach jo...