Záhlaví stránky (Foglarweb – stránky o Jaroslavu Foglarovi)
foglarweb

| autor: Václav Levý | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 3267

Z deníku pátrače IX

Pojďme společně podeváté zalistovat deníkem neznámého pátrače a nahlédněme tak alespoň pomyslně pod roušku stínadelských tajemství...


... takže jsme měli opravdu velké štěstí, že jsme se na věž dostali. Šlo to pěkně a nahoře byli i netopýři. Vypadali jako hroznový víno někde na vinici. Někteří se trochu poplašili, ale stejně jsme se je snažili moc nerušit. Nešli jsme sem za nějakým zvláštním cílem, ale prostě proto, že za pár let z věže možná nějaký šílenec udělá bar nebo obchod s nějakýma trapnostma pr turisty. Taky se čím dál tím víc vyhánějí starousedlíci, člověk už si tady pomalu ani nemá kde koupit chleba. Je to poslední dobou ve Stínadlech nová móda, ach jo. Nahoře byly i zvony. To je moc zajímavá věc, takový zvon! Okna byla taky dost velká a viděli jsme dolů na ulici a na domy.

Potom jsme přešli do ZS. Byli jsme taky u Nerváčku, voda byla skoro pryč, něco se opravuje, či co. Nejdřív bylo ještě vidět dno, samý šutráky a tak, ale potom vody přibývalo. Dostali jsme se na chodníčky, jsou sice občas přerušený, ale nevadilo nám to. Nahnuli jsme se takhle trochu nad vodu a prohlídli si starou, asi půl metru vysokou stoku, která tady ústí. Nelezli jsme dovnitř, to je jasný, ono by to ani dost dobře nešlo. Pak jsme to tam všelijak prolejzali a nakonec prošli kolem vody zpátky, kde bylo skoro sucho a vylezli po schodech nahoru. Vůbec jsme si to dneska šlapali hodně daleko! Ráno jsme byli u těch netopýrů, pak tohle u Nerváčku.

Ilustrace – hřbitov, v popředí náhrobek Jana Tleskače, v pozadí kaple

Taky jsme byli na Komourově plácku nebo U Mihotavého světla nebo Káti. Bylo toho prostě dost. Objevili jsme další kočičí hlavy, v končinách kus od hradeb a u Červené zdi jsem se od Honzy dověděl, že ten název „U tří králů“ je starý víc jak šedesát let! To jsem vůbec nečekal. Zkoušeli jsme tam luštit ty zašlé nápisy a taky jsme chtěli otevřít dvířka ve hradbách, ale to se nám moc nevedlo. Odtud to není daleko na naši slavnou městskou hromadnou dopravu, o které nám včera básnil říďa při fyzice. Zážitků bylo až kam, měli jsme v nohách pár kiláků, tak jsme jeli domů. Já musel přestupovat, ale čekal jsem sotva pět minut. Doma byl klid, tak jsem zalezl k sobě a pustil si rádio. Měl jsem štěstí, zrovna tam Kopecký zpíval Mekího Mesra, nebo jak se ten kluk jmenuje. To je dobrá písnička, ale dávají ji málokdy...


Pátrač nás se svým kamarádem Honzou provází, jak sám říká, několik kilometrů, snad skrze celá Stínadla. Zpočátku míří do útrob jakési věže s netopýry a zvony, tedy jde s největší pravděpodobností o kostelní věž nebo zvonici. Uvažuje i nad změnami ve Stínadlech, o jejich každodenním životě. Zajímavý, ale bohužel pro nás nedostatečný, je popis jakési vodní plochy, či spíše vodního toku, který má přerušený přívod vody a je částečně vyschlý. Ony chodníčky by nás snad mohly přivézt k myšlence na Černou vodu, kterou utíkaly Rychlé šípy. Pátrač se ale nezmiňuje o překlenutí této vodní „cesty“. Zmiňuje se i o kočičích hlavách, které se už kdysi v jeho vyprávění vyskytly. Stejně jako Červená zeď a název U Tří králů. Je pěkné, že je pátrač zaskočen starobylostí onoho názvu, vidíme tedy, že ne vše o Stínadlech zná. Podle jeho přepisu písně Mackie Messer se zdá, že buď nechodil na angličtinu, nebo se nechtěl zdlouhavě rozepisovat.