Z deníku pátrače XI

... Lidi jsou někdy nepřejícní, pomoc od nás prý nepotřebovali (a řekli to tak nafoukaně, že mi z toho bylo nanic) a my se proto do kostela svatého Jakuba nedostali. Hodně nás to štvalo, ale co dělat. Protože jsme ale byli vybavení i na Strašidelný dům, tak jsme se vypravili k němu, je to kousíček. Byl jsem tam nedávno a Honza je hlavička, vzal s sebou buzolu, kterou zaměříme ty „zazděné otvory“! Dovnitř jsme se dostali docela dobře, protože dělníci makali na druhým konci baráku u Vzkazovejch dveří. Výsledek nás překvapil! Zkusíme s tím něco dělat, ale musíme rychle, než se barák dodělá a přestaví. Problém je hlavně v tom, jak sehnat...

Doma přímo DĚSNEJ PRŮŠVIH! Brácha hledal na půdě krabice od modelů letadel a našel tam i moji skrýš se stínadelskejma věcma! Ještě, že je to zamčený jako Zavřená kniha Ludvy Grygara, tak to neotevřel, ale skrýš je prozrazená a já nevím, co s tím. Aspoň deník je schovaný v té bichli, co jsme dostali před rokem ve škole za divadlo. Brácha je vůbec hrozně zvědavej, málem jsem mu urazil pazoury, když na bednu šmátral. Není zlej, ale všetečnej jak stará bába. Není s ním k vydržení. Teď píšu, abych se uklidnil jak Tleskač a přemýšlím, co s tím budu děl TEN KAŠPAR SE DÍVAL OKNEM! Někdy bych toho bráchu fakt něčím majznul. Teď už ví i o deníku! K Honzovi můžu dát skříňku s věcma, ale deník? Doma ho mít nemůžu, píšu tam o Stínadlech a o Elišce, no jo, ale Honzovi ho dát taky nemůžu, když píšu o jeho ségře! Co budu dělat?