| autor: Pavel Novotný | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 3062
Dávno mrtví vstali z hrobu…
Vyprávění o jedné podzimní cestě, jež vedla do křivolakých uliček a tajuplných zákoutí staré Prahy.
Bylo říjnové odpoledne jednoho všedního dne. Vracel jsem se z výpravy do několika antikvariátů za starými foglarovkami a mayovkami. Přede mnou byl zbytek volného odpoledne pomalu se měnícího ve večer… a také zastávka autobusu, kterým jsem chtěl pokračovat na Staroměstskou. Z nějakého důvodu jsem však nechal vozidlo odjet. Cosi mě lákalo jít tentokrát pěšky. Však jsem také už v uličkách dlouho nebyl. S cílem kouknout se, co nového přibylo na zdech jednoho opuštěného domu v okolí Haštalského náměstí, jsem vyrazil. Z rušného bulváru jsem se brzy ztratil ve ztichlých ulicích Starého Města.
Šel jsem svou oblíbenou cestou, k opuštěnému domu mi zbývalo projít jen jednou malou uličkou, která nedávno obdržela foglarovský název Ve Stínadlech. Vlastně žádný dům do ní neústí svým vchodem, z jedné strany ji lemuje drátěný plot, z druhé pak zeď zahrady. Na ní jsem uviděl vylepené černobílé fotky, pro mě ne zcela neznámé.
Kromě fotek také do šera svítil bílý papír s textem: Dávno mrtví vstali z hrobu tam co tleli dlouhou dobu. Poklad střeží ostré meče černá voda stále teče. Na půdách i ve sklepení těžko hledat, kde je či není cestu v temnu dobře střeží všichni ti co stále věří. Černí masky dobře vědí kde pravý ježek v kleci sedí.
Místo podpisu silueta špendlíku, v záhlaví dopisu tři postavy v černých maskách – snad symbolika těch, kteří dobře vědí…?
O kousek dále, také na podkladu tvořeném oněmi fotografiemi, byla vylepena pozvánka na Svátek Vontů.
A opuštěný dům, kvůli jehož zdem jsem se na tuto pouť vydal? Žádné nové vzkazy jsem tentokrát nenašel, spíše ty staré pomalu mizí.
