Záhlaví stránky (Foglarweb – stránky o Jaroslavu Foglarovi)
foglarweb

| autor: Pavel Novotný | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 3233

Ze stránek nalezeného deníku VI: Objevení Špendlíku

Šesté pokračování čtení ze stránek nalezeného deníku – jednomu z pátračů se podaří nalézt místo zvané Špendlík, o němž již dříve hovořila jedna šifra.


Sobota. Vzali jsme si baterky, provazy, svačinu a čokoládu a vyrazili do Stínadel. Trochu jsme bloudili ulicema a brali za kliky, jestli se nedostanem do nějakejch domů. Fotky jsme taky měli s sebou a tak jsme trochu koukali.

A pak jsme našli u kostela vlastně naproti přes Zlatou uličku, vlastně naproti Tří ježků barák, co má vchod z Liliové ulice a to bylo místo z jedné té fotky. Na fotce byla zeď mezi dvěma oknama a na ní nápisy na zdi a namalovanej ježek v kleci. Poznali jsme to podle oken. Tak jsme našli první místo a jen tak náhodou, že jsme se zakoukali. Kolikrát jsme tudy už šli a nic, až teď najednou. A tak jsme ten barák prohlíželi, nejdřív tu zeď, ale po nápisech ani stopy a potom ten barák a zjistili jsme, že je asi taky opuštěnej.

A pak honem rychle do Kocouřího hrádku. Ještě jsme oběhli haštalský kostel, ale nenašli jsme ani špendlík ani nic jinýho a tak zase k tý zdi u novýho baráku a vlezli jsme rychle dovnitř. Bylo tak pět. Rovnou na tu půdu a tam jsme zjistili, že tam žádná pořádná skrýš není. Až potom za tím širokým komínem bylo pokračování půdy trochu vejš než ta s klubovnou a tak jsme tam vlezli do tmy, Vašek se vrátil do toho kruhu sedadel a svítil baterkou a koukal, jestli jsem vidět, ale nebyl jsem, tak si vlezl ke mně, zhasli jsme a čekali. Pak jsme snědli svačinu, potom i čokoládu a když jsme si mysleli, že tam ve tmě sedíme věčnost a podívali se na mobil, kolik je, bylo teprve půl sedmý. A tak jsme potmě čekali dál a dál až do čtvrt na osm a nikdo nepřišel. A tak jsme rychle sešli z půdy, přelezli zeď a makali domů. Cestou jsme se utěšovali tím, že jsme alespoň našli to jedno místo z fotky. No nemůže přeci vždycky všecko vyjít. Před spaním jsem přemejšlel o tom, jak je strašný jen tak ve tmě čekat a nic nedělat. Asi to nebude vůbec jednoduchý Vonty v jejich klubovně vy stopovat, asi choděj nepravidelně. Teď už zbejvá jen ten špedlík, ale jít se tam k Haštalovi v šest poflakovat, no nevim, jak by se nám vedlo, kdyby nás Vontové chytli, to by byla asi pěkná dršková.

Fotografie kamene s reliéfem ve tvaru špendlíku
Špendlík u kostela sv. Haštala

V neděli mě bylo blbě. Asi jsem na půdě v Kocouřím hrádku nastyd. Měl jsem teplotu, a to celej tejden. Z pátrání nebylo teda nic. A to jsme ve čtvrtek měli volno a plánovali jsme si s Vaškem další prolejzání Stínadel. Vašek byl za mnou ve středu, kecali jsme vo Stínadlech a všech těch našich objevech, a potom říkal, že když nemůžu ven, protože jsem nemocnej, půjde teda do Stínadel sám. Dost mě to mrzelo, jsou to přece naše společný dobrodružství, no ale co jsem měl dělat? Tak jsem Vaškovi řek, že mě to nevadí.

Ve čtvrtek přišel Vašek odpoledne zase k nám a měl oči navrch hlavy. Našel jsem špendlík! Je to takovej malej podivnej kámen, snad kus strarý sochy či co, a je na něm vytesanej špendlík. Vontové ho barvěj hlavičku na žluto a píchátko na modro. Je zazděnej kousek od uličky Ve Stínadlech naproti kostelu svatého Haštala. A dost nízko ve zdi. To mě pořád mate, jak těma uličkama furt chodíme křížem krážem a přitom jako bysme měli klapky na očích a pak na místech, co známe najdem najednou něco novýho. Jakoby Stínadla byly začarovaný a ukazovaly nám svoje tajemství, až se jim zachce. Ale to je asi blbost. Vašek říkal, že před tím šutrákem stály popelnice. Ale mě by se to víc líbilo tak.

Výše uvedený text zápisků nebyl jazykově nebo stylisticky upraven, foglarweb není jeho autorem. Ilustrační obrázky jsou z archivu webu a nebyly původní součástí deníku.