6. 7. 2014 | autor: Václav Levý | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 3951

Zajímavosti RŠ IV: Rodina Jindry Hojera

Ve čtvrtém díle „rychlošípáckého“ seriálu se podíváme nejen za starostlivými rodiči Jindry Hojera, ale i jeho tetou Euálií, sestřenicí Alenkou nebo strýčkem Tadeášem.

V kresleném seriálu (Foglar, 1999a) se nejprve setkáváme s oběma rodiči. Stane se to v příběhu RŠ hlídají trať (44). Jindrova maminka s brýlemi v pozadí něco plete, zatímco tatínek (oholený) čte noviny a informuje rodinu (Jindra sedí s učením spolu s ním u stolu) o nejnovějším pokusu vykolejit vlak pod Habřinou. V bytě mají zavedenou elektřinu… Zapamatujme si tuto scénu, protože se bude velice často opakovat!

Jindrovi rodiče se pak objevují v příhodě RŠ a bobřík mlčení (70) věnovaném především Jindrovi. Maminka zde omládla, nemá brýle a tatínek si nechal narůst knír. Jindra drží bobříka mlčení, o čemž jeho otec neví a považuje synkovo mlčení za projev drzosti, takže si s Jindrou pořádně potřese s jeho pravým uchem.

Teprve až po několika letech jsou Jindrovi rodiče zmíněni v příběhu RŠ vnikají do chlapeckého domova (143) a to v roli, ve které je už dobře známe – v roli přísných a starostlivých rodičů (hlavně tatínka). Jindra tu totiž říká Mirkovi ohledně večerní sobotní akce proti Nočním Můrám: K nám ale, Mirku, musíš jít orodovat, aby mě naši pustili! Kdoví, kdy se vrátíme domů!

Jindrova maminka se solitérně objeví na začátku příběhu RŠ – Přes rozvodněný potok (171). Utírá nádobí, zatímco Jindra stojí u otevřeného okna a smutně pozoruje déšť – a jak říká jeho maminka, už skoro týden prší. Všimněme si, že Jindru tu oslovuje jako Jindříška. Podoba maminky se po těch letech výrazně nezměnila.

V příběhu Jindra Hojer zachráněn před smrtí (202) Jindra mamince představuje svého zachránce Božu Linků a ona poměrně nevzrušeně navrhuje uspořádat na zachráncovu počest o sobotním odpoledni „slavnostní svačinu“. Ta začne ještě v tomto příběhu, a končí v následujícím pokračování Jindra Hojer v nesnázích (203). Maminka nejprve sklízí ze stolu a říká, že zábava vázne, což je pravda. Hned poté se na scéně ukáže i Jindrův tatínek v obleku (a znovu oholený).

Oba rodiče se znovu objevují v příhodě RŠ prohánějí šmelináře (211). Scéna se skoro až neuvěřitelně podobá té, ve které jsme Jindrovu rodinu spatřili poprvé. (Mimochodem, jako šestiletý jsem myslel, že jde o Černý trh – až pak jsem pochopil, že není Černý, ale jen černý.)

Maminka se krátce poté mihne v epizodě RŠ mají svátek (212). Jindra vychází z bytu (kuchyně je hned první místností) se zabaleným elektrickým táborákem a ptá se maminky, jestli se to bude líbit – a ona, jako správná matka, hned Jindru povzbuzuje…

Posledním fischerovským příběhem, kde jsou rodiče alespoň zmíněni je RŠ radí: Nepijte na ovoce! (220). Jindra skončil v nemocnici (pil vodu na třešně) a Mirek zde říká: Musíme Jindrovým rodičům šetrně oznámit, že se domů vrátí až asi zítra! (…) Není divu, že se o Jindru rodiče tolik bojí…!

Tatínek se krátce objeví až v příběhu RŠ v podezření (237) – opět při četbě novin (jmenují se vážně Večerní Numera?!) informuje synka o bouchacích kuličkách ve Dvořákově ulici. Situace pokračuje, v našem cyklu už profláknutém, příběhu RŠ mají dobrou pověst, ale… (238), kde se objevují jistě oba rodiče Jindry Hojera. Někde je tu jistě maminka, výraznější roli má ale tatínek, který tu dokonce RŠ před bezpečností tvrdě hájí!

Jindrovi rodiče se pak až po delší době objeví v příběhu RŠ tajně varovány (263). Opět dežaví. Posuďte sami… (Tak mě napadá, co by se stalo, kdyby šla místo Jindry otevřít jeho maminka – asi by ji klepla Pepka…!)

Tatínek se mihne příhodou RŠ dostávají vánoční nadílku (269). Jindra mu před večerní cestou do Černého údolí telefonuje domů – nadšený z toho sice není, ale…

Epizoda RŠ nosí v zimě čepice (270) opět hostí oba Jindrovi rodiče. Opět byt Hojerů a známá scéna. Táta ale místo novin jí polévku – což je asi nejvýraznější proměna (a pak určitě zase mimo obrázky vezme do ruky noviny).

Poté, co se Rychlé šípy vrátily z výpravy, na které byly uvězněny v jeskyni, mají ve dvou příbězích RŠ ztrácejí člena (295) a RŠ mají výjimečně štěstí (296) Jindrovi rodiče (a hlavně tatínek) téměř hlavní role. Jindra křičel ze spaní a pak prozradil, co se stalo (on snad nemá tu svoji mámu rád – nejdřív jí řekne, že ho málem zabil sníh, teď zase ta jeskyně… neřekne: Klid, mami, jen se mi zdál nějaký příšerný sen…) a táta mu zakáže chodit do klubu. Všimněte si, že Jindrovi rodiče nemají manželskou postel, ale spí každý odděleně (ale v té samé místnosti, takže kvůli chrápání to asi nebude, i když se říká, že je to prý zdravější spát osamoceně, ale nevím…). Názor změní až poté, co se o RŠ píše v novinách. Na dveřích Jindrova bytu také vidíme tabulku s nápisem J. Hojer – stejně jako v případě Jarky Metelky má Jindrův tatínek shodné iniciály (a možná i křestní jméno) se svým synem. Je to největší a zároveň poslední role Jindrova tatínka v seriálu.

Jindrova maminka se pak opět letmo a naposledy objeví v příběhu RŠ jedou na přehradu (300). Mamince přišel dopis od tety Eulálie. Je snad konec června, začátek července a teta zve Jindru na prázdniny k nim na přehradu. Na Jindru se také těší sestřenice Alena s kamarádkami, což potěšilo zejména Rychlonožku. Tetička Eulálie se zde objeví jen krátce, mírně zděšená přívalem Jindrových kámošů, ale Jindra ji uklidňuje, že budou tábořit u přehrady.

Sestřenka Alena a její tři kamarádky pak dostanou velké role, které začínají hned v tomto příběhu a pokračují až do epizody RŠ prohledávají hrad (304). Jak víme, slečny uskuteční Alenin nápad vyděsit Rychlošípáky pomocí imaginární Bílé paní Zdeňky. Dopadne to tak, že Rychlé šípy musí Bílou paní zachraňovat… S holkami se pak na cestě za nákupem setká Rychlonožka, mezi nímž a Alenou se odehraje jeden z nejúžasnějších dialogů v celém seriálu.

Mirek pak (Sám? Asi ne, Alena kouká trochu bokem na někoho, nebo něco.) žádá Alenku (ano, „Alenku“), aby jim „s děvčaty“ pohlídala tábořiště, až večer půjdou Šípáci na hrad. Holky se u táboráku baví mimo jiné i Rychlých šípech a závidí jim – Každý z nich je jiný… A přece spolu tak krásně přátelí… A už tak dlouho – ano, už tak dlouho… Tábořiště pak RŠ hlídají ještě další večer. (Už jako malého mě napadlo, jestli si Rychlošípáci nějakou tu holku po letech nevzali – a ony je…)

První Jindrovou tetou, která se v seriálu objeví, je ale teta zmíněná nejprve v příbězích RŠ na Černém potoce (51) a RŠ ve zbořeném mlýně (52). Podle Jindry bydlí teta na samotě asi čtyři hodiny cesty proti proudu. Kluci k ní dorazí v příběhu RŠ na stopě tuláka (53). Tetička je starší a má starost, kam Rychlošípáky uloží (stejně jako o mnoho let později tetička Eulálie) – a nakonec si musí ustlat v kuchyni. Od tetičky si potom ráno vypůjčí „provaz na prádlo“ (Prádelní šňůru? Asi ano.), se kterou zachrání mrznoucího tuláka v jeskyni. Jindra jí šňůru slíbil vrátit ještě před polednem.

Posledním příbuzným zmíněným v seriálu je Jindrův strýček Tadeáš – v příběhu Strýček Tadeáš Rychlým šípům (251). Starší strýček (prastrejda?) mu půjčil klíče od chaty s těmito slovy: Synovče můj nezdárný, Jindro, nevím, jakým kouzlem se ti podařilo chatu na mně vymámit. Doufám, že z ní neuděláte trosky! Vše tam pak zase ukliďte, nic nezapalte a klíče v pořádku vrať! Jindra to kamarádům oznámí pomocí vydloubnutého kaštanu (což nezjistí nikdo jiný než proslulý Sherlock Metelka). Od Jindry potom víme, že strýček Tadeáš na podzim chatu nenavštěvuje a mohl by ji půjčit i častěji. Strýček je zmíněn i v následujícím pokračování RŠ a vykradač chat (252).

Ve stínadelské trilogii se jen v Záhadě hlavolamu (Foglar, 1999d) nepřímo setkáme s Jindrovými rodiči. Jindra jim totiž napsal dopis, který předal (s. 50) kamarádce a sousedce Tonče Sedlářové, aby jim ho dala teprve Až už bude hodně pozdě! Tak pozdě, že už bude i dům zamčený!. V dopise stálo:

Šli jsme do Stínadel. Snad půjdeme do kostela svatého Jakuba. Nevím ještě jistě. Musíme tam jít! Hledejte nás, když se dlouho nevrátím. Sbohem a snad na shledanou! Jindra.

A jak víme z původního vydání Záhady hlavolamu, Jindra se do města, ve kterém žijí Rychlé šípy, přistěhoval teprve před pár lety z Brna.

V Poselství ze Stínadel (Červinka, 2003) Jindra v neděli s rodiči maloval, s čímž mu ochotně pomáhal Rychlonožka (s. 78). O tom je řeč i později (s. 82). Oba totiž poctivě pomáhali Jindrovu otci s malováním a uklízením, takže se mohli rozeběhnout do klubovny, ve které kdosi řádil… Oba rodiče – hlavně přísný tatínek – pak nedovolí Jindrovi účastnit se noční výpravy za stínadelskou smrtkou (s. 157-158). Nic nového, protože Už z dřívějších výprav Rychlé šípy věděly, že Jindrovi rodiče se o syna přehnaně bojí, ale nedalo se s tím nic dělat.

Podobně je to i v Posledním tajemství Jana T. (Velinský, 2003). Přísný tatínek chtěl (s. 98), aby Jindra v úterý udělal rys do školy, jinak by ve středu nesměl ven – „To víte“, omlouval se [Jindra], „tatínek ve mně vidí budoucího architekta – já sice pořádně nevím, co takový architekt vlastně dělá – ale ten rys musím mít do večera hotový!“ Jindrovi rodiče jsou poté několikrát zmíněni. Nejprve (s. 103) ohledně toho rysu, že Jindra musel zůstat doma. Později Jarka potkal Jindrovu maminku (s. 166):

(…) „říkala mi, že Jindra v noci mluví ze spaní o nějakém černém psu… A že kdyby to takhle mělo pokračovat, musel by z našeho klubu vystoupit! Není to sice poprvé – ale taky bychom tentokrát pana Hojera nemuseli přesvědčit, že zato klub nemůže!“ „Zvlášť, když za to opravdu může,“ kývl Mirek (…)

Načež se Mirek rozhodne jeho rodiče osobně uklidnit (s. 168) a nebýt toho, málem Jindrovi zakázali chodit do klubu (s. 173) a Jindra poté (s. 174) říká ostatním, že nechce rodičům lhát. Což by zřejmě mnohé vysvětlovalo…

Seznam použité literatury

1. ČERVINKA, Josef (2003). Poselství ze Stínadel. Vkládaná příloha, Moje 1. noviny.
2. FOGLAR, Jaroslav (1999a). Rychlé šípy. 2. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-565-3.
3. FOGLAR, Jaroslav (1999b). Stínadla se bouří. 5. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-604-8.
4. FOGLAR, Jaroslav (1999c). Tajemství Velkého Vonta. 3. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-605-6.
5. FOGLAR, Jaroslav (1999d). Záhada hlavolamu, dotisk 7. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-493-2.
6. VELINSKÝ, Jaroslav (2003). Poslední tajemství Jana T. 1. vyd., Libouchec, Kapitán Kid ve spolupráci s nakl. Baset Praha. ISBN 80-7340-011-1.