| autor: Václav Levý | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 5909
Zajímavosti RŠ VIII: Rodina a domácnost Bratrstva Kočičí pracky
Po šestidílném cyklu o „rychlošípáckém příbuzenstvu následuje pokračování o rodině Brarstva Kočičí pracky.
Dlouhé Bidlo
Velitel chrabrého Bratrstva (s kratší pauzou). V kresleném seriálu (Foglar, 1999a) se nám nejprve naskytne pohled do bytu Bidlových (nedělám si legraci, jen čtěte dál), který se nachází v jednom z vyšších pater domu, který má tu čest, že v něm by(i)dlí šéf Kočičáků (Dlouhé Bidlo kuje pomstu [59], RŠ zachraňují Dlouhé Bidlo [307]). Od Červenáčka také víme, že jejich byt je opatřen (zřejmě elektrickým) zvonkem (RŠ u kočičího hrobu [62]).
Vůbec první, i když jen imaginární, příbuznou je „teta” Dlouhého Bidla – tetinkáá Jeremiáška. Vznik tohoto kuriózního příbuzenství měl na krku přímo náš „dlouhánek“, který se chtěl domnělým příbuzenstvím zbavit přítomnosti sousedek u rakve zesnulé Jeremiášky (RŠ a strašidlo [89]).
Jediným skutečným příbuzným někoho z Bratrstva, kterého kdy v seriálu spatříme, je otec Dlouhého Bidla. Ale nejen to! Rychlonožka na něj volá: Pane Bidlóóó! Pane Bidlóóó! Topí se vám dítě!!
(RŠ zachraňují Dlouhé Bidlo [307]). Zkrátka a dobře – otec má příjmení Bidlo, tím pádem i jeho syn je Bidlo a přezdívka je jen to Dlouhé! V této epizodě se také dovídáme, že rodina Bidlových vlastní pejska…
V Tajemství Velkého Vonta (Foglar, 1999c) Dlouhé Bidlo s Bohoušem škemrají, aby mohli z vontského zajetí domů (s. 28). Něco podobného se opakuje poté, co redakce investigativního žurnálu Sběrač za asistence Kočičáků s. r. o. málem pokácí gingo, což samozřejmě Uctívači zjistí a nastane rozsudek a pěkná mela. Během rozsudku Dlouhé Bidlo nejprve zmiňuje rodiče nepřímo (s. 96) a nakonec zcela otevřeně (s. 97) – »A co by řekli naši doma?« děsil se čahoun Dlouhé Bidlo, jehož otec měřil ještě asi o patnáct centimetrů víc a měl velmi vyhlášenou pravici
.
Štětináč
Jen po krátkou dobu náčelník Bratrstva. Jak víme už z kresleného seriálu, Štětináč je správné eso. Bydlí v čísle 13 (Dlouhé Bidlo hledá kočičí pracku [60]) a právě na dvoře tohoto domu se nalézá proslulý dřevník, kde se Kočičáci (hoši bez bázně, kázně a hany) rádi scházejí.
Tam také Štětináč chová své krysy a myši (Foglar, 1999c, s. 29) – vlastně potkany, jak ho jednou opraví Jarka Metelka v Posledním tajemství Jana T. Dřevník také tu a tam navštívily Rychlé šípy. Z psychologického hlediska jsou myšinky a krysičky (ano, potkánci) součástí Štětináčovy rodiny (z jeho pohledu). Má často strach jak o ně (Foglar, 1999c, s. 96), tak i z rodičů – třeba ve vontském zajetí (s. 29): Já kdybych nepřišel na noc domů, tak mě doma zabijou! A kdo by dal jíst mým chudinkám myšičkám?
Obavy byly zřejmě oprávněné, protože od Mirka Dušína se jednou dovíme (RŠ si vydělávají peníze [231]), že Štětináč byl vyhnán rodiči z domu. (Jak to tak píšu, je mi ho docela i líto, stejně jako Rychlonožkovi.)
Bohouš
Nejmladší člen Bratrstva (Foglar, 1999c, s. 31) a mrňous. O jeho rodině se až na nepatrné zmínky nedozvíme nic. Bydlí v bytě, ve kterém si oblíbil zejména okno. Pomocí tohoto okna jednou ve stylu Jamese Bonda vyslechl Rychlé šípy (aniž by ho odhalily) (RŠ se prozrazují [88]). Okno je nanejvýš v prvním patře, spíš ale ve vyvýšeném přízemí. V Záhadě hlavolamu (Foglar, 1999d) zjistíme, že když koukal z okna v bezpečné výši, plival a pokřikoval na dole kolemjdoucí hochy
a také, že když na něj [Štětináč] pod okny pískal, dělal, že není doma
. Pamatujete, jak to okno bylo nízko? Neměl nakonec ten zbabělec Bohouš odvahu (drzost) zaměřovat své plivance na vrstevníky, kteří se mu znelíbili? Já bych si pro něj snad normálně vylezl, vzhledem k té výšce!
Bohouš to má doma opravdu rád (snad i kvůli tomu oknu). Ve Stínadlech se bouřících (Foglar, 1999b) si omylem spletl směr a vběhl Vonťasům přímo pod ruku (vlastně ruce). Jako správný chycený agent ihned hodlá vyměnit informace za svobodu (s. 108): (…) a že mě pustíte domů, když vám o nich [Šípácích] všechno řeknu?
(…) Pustíte mě za to domů, viďte? (…) Já chci domů, já chci domů, búúú…
Podobně bude agent Bohouš 007 kvílet i v Tajemství Velkého Vonta (Foglar, 1999c, s. 28). (Jak to tak píšu, tak je mi líto i toho Bohouše…)
Bambus
Bambus prošel v seriálu velkou (spíše duševní než tělesnou) proměnou. Tento plnoštíhlý chlapec se nejprve naivně ucházel o místo vedoucího Rychlých šípů (Mirek byl v nemocnici), aby pak jako zhrzená milenka přešel na nějakou dobu do řad Bratrstva Kočičí pracky, ukončil neznámo jak své členství a nakonec se s Kočičáky i střetl v drsném, téměř westernovém souboji…
O Bambusovi se nejprve dovíme, že (RŠ zachraňují kočku [112]) bydlí v domě (?), kam šli čtyři Kočičáci pro černou kočku (I když on znal jen domovníka, ale zdá, že v tom domě opravdu bydlel). Později zřejmě došlo ke změně v poměrech onoho domu (nebo se Bambus o kousek přestěhoval), protože je synem domovníka a s Bambusovým fotrem – chci říct, tatínkem – se setkáme osobně (RŠ končí honbu za Fan-Tanem [279]).
Čtyři za jednoho, každý za sebe – aneb souhrn poznatků o Kočičácích
Ačkoliv to nevíme jistě, zdá se, že všichni (čtyři, tři) členové Bratrstva mají oba rodiče a podobně jako u Rychlých šípů se vůbec nedovídáme o jakémkoli jejich sourozenci.
O rodinách čtyř členů Bratrstva se také nepřímo zmiňuje Dlouhé Bidlo v seriálu (RŠ pletou sítě [14]), když říká: (…) Přineste každý něco z domova, převleču se za starou babku!
A tím slavnostně konečně končím.
Seznam použité literatury
- FOGLAR, Jaroslav (1999a). Rychlé šípy. 2. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-565-3.
- FOGLAR, Jaroslav (1999b). Stínadla se bouří. 5. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-604-8.
- FOGLAR, Jaroslav (1999c). Tajemství Velkého Vonta. 3. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-605-6.
- FOGLAR, Jaroslav (1999d). Záhada hlavolamu, dotisk 7. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-493-2.
- VELINSKÝ, Jaroslav (2003). Poslední tajemství Jana T. 1. vyd., Libouchec, Kapitán Kid ve spolupráci s nakl. Baset Praha. ISBN 80-7340-011-1.