| autor: Václav Levý | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 1843
Zamyšlení nad výtvarným projevem kreslířů RŠ: Mezi Janem Fischerem, Václavem Junkem a Marko Čermákem
Čtvrtý díl série článků o výtvarném pojetí komiksu Rychlé šípy představí dalšího z ilustrátorů – Marko Čermáka. Článek se soustřeďuje na počátky jeho spolupráce na kresleném seriálu – tedy úpravám několika pokračování původně nakreslených některým z jeho předchůdců.
Koncem vpředovské éry sílila kritika Foglarova díla, především Rychlých šípů, které byly nejvíc vidět. Někdy se můžeme dočíst, že Jestřábova tvorba vadila politicky. V tom byl jistě kus pravdy. Mnohem horší bylo to, že pan Foglar byl příliš známý, úspěšný… – zatímco ti druzí ne. Kteří druzí? Samozřejmě konkurenti. Čas ukázal, že jméno Foglar slyšel u nás asi každý, zatímco „umělci“, jako byl jakýsi Hostáň, Vavřík apod., upadli do naprostého zapomnění. Na rozdíl od nich se ale Jestřáb nedokázal politicky angažovat… Tak jednoduché (oni a my) to samozřejmě ale nebylo. Vždyť kdo vydával časopis Vpřed?
Po únoru 1948 ovládli kulturní svět ti, kteří se včas přilepili k vítězi. Jaroslav Foglar se nikdy před nikým neplazil – a mimo jiné byl oprávněně přesvědčen, že zná mládež lépe než všichni jeho odpůrci dohromady. Přesto, když už byl tlak nesnesitelný, pokusil se částečně ustoupit. Jednou z kritizovaných věcí byly bubliny s textem. Prý jsou buržoazní… Postavy v příběhu oněměly a epizoda byla neživě a neochotně vyprávěna pod obrázky. (Ono na tom nezáleželo, nebýt v Šípácích bubliny, našlo by se něco jiného – třeba, že Mirek je blonďák.) Tímto způsobem se ve Vpředu objevily tři příhody (Rychlé šípy staví obojživelný vůz, Rychlé šípy na stavbě mládeže a Rychlé šípy zlepšují odvoz hlíny), v nichž se děj pomalu přesouvá na tehdy populární budovatelskou platformu. Rychlé šípy ani jejich autor rozhodně nepatřili k žádným lenochům, ale je opravdu znát, že podobné téma pana Foglara vůbec nebavilo.
Potom byl Jaroslav Foglar ze Vpředu odklizen a časopis začal postupně chřadnout a chřadnout, až nakonec uvadl docela. Jan Fischer mohl zůstat a kreslit nepovedený seriál o Jiskrovcích. Náměty jsou sice někdy Šípákům podobné, ale chyběla jim foglarovská genialita; postupně klesala už i tak bídná kvalita tohoto nového seriálu. Kdo by se divil, že po tomhle posledním hřebíku, byly vztahy mezi dvojicí Foglar–Fischer mizerné?
Jaroslav Foglar měl i po skončení Vpředu řadu námětů pro Rychlé šípy v šuplíku. Až v šedesátých letech se zase mohl realizovat. Začal v časopise ABC, ale pokračování Rychlých šípů nebylo různými všeználky umožněno. Takže zpracoval seriál Kulišáci. K tomu se ještě vrátíme v příštím pokračování.
Po několika letech se začalo blýskat na lepší časy i pro Rychlé šípy. Jan Fischer byl po smrti a hledal se nový kreslíř. O místo se mezi jinými ucházel i Jaroslav Velinský – Kapitán Kid. Kida jsem poznal osobně, a přestože ho považuji za naprostého Mistra, musím se ušklíbat nad tím, že ve svém návrhu panu Foglarovi se dopustil úplně stejných chyb, které mi o čtyřicet let později vytýkal, když jsem zase já (šestnáctiletý) jemu naivně dokazoval, jak bych byl (ne)schopen ilustrovat zamýšlený pátý díl Stínadel…
Marko Čermák (14. 2. 1940) kreslí od dětství. První komiksovou verzi Záhady hlavolamu vytvořil už jako chlapec… Dál bych raději pokračoval citací (Lebeda, 2005): Vystudoval Výtvarnou školu V. Hollara v Praze, přípravku při Akademii výtvarných umění, Pedagogickou fakultu obor výtvarná výchova. Ilustroval 47 knižních titulů, bezmála všechny foglarovky, 886 stran kreslených seriálů, z toho 103 stran seriálu Rychlé šípy, stovky ilustrací pro časopisy, autor 18 kreslených pohledových map, 82 akvarelů převážně od Berounky. Člen Svazu výtvarných umělců, člen Ochranného svazu autorského. Průkopník hry na pětistrunné banjo, zakládající člen country souborů Greenhors-Zelenáči, White Stars a Paběrky. Autor dvou knih o pětistrunném banju, řady povídek a literární spolupracovník časopisů, autor 38 písňových textů, s banjem se podílel na 26 LP a CD. Tramp nejen z brdských a křivoklátských lesů, vodák od horní Berounky, lyžař z krušnohorských sjezdovek. Romantik prošlých časů.
(A od roku 2005 samozřejmě ledacos přibylo!)
Výběrové řízení na pokračovatele Jana Fischera vyhrál nakonec mladý výtvarník Marko Čermák (pokud víme, nebyli s Bohumírem Čermákem příbuzní). Nakreslil tehdy (1969) ukázkový příběh Rychlé šípy pomáhají starým lidem (č. 226). Příhoda je zajímavá a na první pohled se odlišuje od pozdějšího klasického Čermáka. Je opravdu znát, že si s ním dal autor práci – aby odvedl co nejlepší výkon a zároveň se co nejvíc přiblížil stylu zesnulého Jana Fischera. A podařilo se!
Čím, že se příběh odlišuje? Hlavně barvami, kolorováním. Opravdu výrazně se zde mísí různé odstíny v míře, kterou později už nenajdeme. Naprosto unikátní pak je zdejší pohled shora – perspektiva, kterou jinde v seriálu neuvidíme! Na této epizodě si také můžeme ukázat rozdíl mezi originálem a tím, co vycházelo – pro časopis byla (jednoduše řečeno) kresba přenesena (jinou rukou). Tehdejší technika neumožňovala kvalitní přefocení (podobné to bylo i v éře Mladého hlasatele a Vpředu). I kopie otištěné v časopisech jsou proto někdy jen jinou variantou originálu.
Po této první vlaštovce následovala další pauza. Pan Foglar byl zaneprázdněn a Marko Čermák se věnoval seriálu Psáno na březové kůře. K Rychlým šípům se dostal o něco později.
Než došlo k práci na nových příhodách, byl pan Čermák postaven před jiný úkol. Měl překreslit některé fischerovské a všechny junkovské příběhy. Rozhodně to nebylo na škodu, protože si pan Čermák mohl alespoň procvičit svůj budoucí rukopis. Podíváme se nejprve na ty junkovské varianty.
Kromě upraveného scénáře se změnila i celková kompozice – Marko Čermák zde nic neobkresloval, ale vytvářel vlastní dílo (první verze bezpochyby znal). Pravda ale je, že tyto první příběhy mají ještě co dohánět k těm pozdějším. Klasický Čermák bude mnohem preciznější. Především v detailech a charakterech postav. Třeba obličeje jsou místy opravdu maličké a nelze z nich nic vyčíst. To se mělo zlepšit až později. Stejně jako uvěřitelné znázornění akce. To lze pěkně ukázat na příhodě Rychlé šípy pronásledují Bambuse (č. 111), kde se panu Junkovi podařilo velice slušně zaznamenat pohyb, rychlost, zmatek – což v této druhé verzi takřka nenajdeme.
Na druhou stranu hned v následujícím příběhu Rychlé šípy zachraňují kočku bodoval Marko Čermák, když zmenšil a koncentroval prostor, v níž se závěrečná scéna odehrává. A tak by se jistě dalo pokračovat dál… Tyto epizody ale musíme brát s rezervou – nemáme po ruce originály, jen nekvalitní kopie ze starých časopisů. I přesto ale musím říct, že vynikající fischerovský příběh Rychlé šípy plaší pytláky (č. 29) se panu Čermákovi skutečně nepovedl. Dost dobře nechápu, proč zrovna tento příběh chtěl pan Foglar předělat (není mi to sice jasné ani u Junka, ale tam snad šlo o sjednocení stylu?).
Opravdové žně potom přináší už zmiňované poslední vpředovské příběhy, které Marko Čermák upravil – a dokončil. Už s většími zkušenostmi, do určité míry na vlastním písečku – takže velmi dobře.
První epizodu Rychlé šípy staví obojživelný vůz (č. 222) využil Marko Čermák celou – všechny obrázky. V té následující (Rychlé šípy na stavbě mládeže / Bratrstvo Kočičí pracky trochu navlhlo) už ale ne všechny. Příběh měl mít nový konec a bylo třeba ho upravit. Jenže jak? Nabízelo se udělat totéž, co u junkovských příhod: nakreslit obě strany z fleku znova, z jedný ruky načisto. Ale pan Čermák se zřejmě rozhodl pro originálnější řešení. Jen o pár řádek výš jsem se rozplýval nad tím, že Junka neobkresloval – a podobnou poklonu musím dát Markovi Čermákovi i zde: protože Jana Fischera okopíroval. A to tak dokonale, že by mohl dělat fischerovského padělatele. Jen u malých drobností si můžeme ukázat rozdíly mezi oběma kresbami (třeba hned první obrázek je znázorněn z trochu jiného úhlu, blíž k výloze, trochu „oříznut“).
Ve druhé epizodě je možné srovnat obkreslené obrázky s těmi novými. Bez porovnání by si člověk mohl myslet, že pan Čermák zkrátka přišel, do cizího díla nalepil bubliny s textem a hotovo! Případně, že u druhého příběhu některé obrázky vystříhal nůžkami a nějakou izolepou do nich přidělal ty svoje. Ale není to tak…
Tím zůstala příhoda Rychlé šípy zlepšují odvoz hlíny osamělou kuriozitou. Obojživelný vůz jel dál po nové cestě a nechal stavbu mládeže daleko za sebou. Možná i proto, že reálie tohoto příběhu už v šedesátých letech dávno ztratily svou aktuálnost.
Seznam použité literatury
- FOGLAR, Jaroslav (1999). Rychlé šípy. 2. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-565-3.
- LEBEDA, Milan (2005). Romantik prošlých časů Marko Čermák slaví 65. narozeniny [online]. Publikováno 14. 2. 2005 [cit. 2019-12-28].
- NOSEK, Václav (1999). Jestřábí perutě. 1. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-618-8.
- Zahady.info [online] (2015–2018). [cit 2019-12-28]. Stará vydání jednotlivých příběhů Rychlých šípů.