Záhlaví stránky (Foglarweb – stránky o Jaroslavu Foglarovi)
foglarweb

| autor: Jan Šubrt | kategorie: Zajímavosti | počet přečtení: 3875

Historie plynového osvětlení v Praze

Ke Stínadlům patří plynové lampy stejně jako klec k ježkovi. Jsou v každém stínadelském příběhu Jaroslava Foglara. Jejich žlutozelené světlo doprovází Rychlé šípy na každém kroku.


Kdo by neznal ona pověstná temná stínadelská zákoutí, špinavé uličky a průchody, kde jen tu a tam na některých místech plašily plynové lampy všechnu tu tmu kolem a vzbuzovaly takový tajemný až tísnivý pocit. Pocit, jenž zná jen ten, kdo o Stínadlech Jaroslava Foglara četl nebo v nich dokonce i sám někdy byl…

A ke Stínadlům neodmyslitelně patří plynové lampy, o kterých jsem připravil tento článek. Konkrétně o historii plynového osvětlení v pražských uličkách. To však neznamená, plantážníci, že se Stínadla nacházejí v Praze! Prahu jsem si vybral proto, poněvadž zde má u nás v republice plynové osvětlení největší tradici.

Fotografie svítící plynové lampy
Plynové lampy v Nerudově ulici

Začneme pěkně od začátku. Využití plynu pro účely osvětlení bylo vlastně prvním způsobem použití plynu v historii lidstva. I název svítiplyn jasně napovídá, k čemu byl plyn v minulosti hlavně používán. Za vynálezce plynového světla je označován Angličan William Murdoch, který v roce 1792 zavedl plynové osvětlení ve svém domě ve městě Redruth v Cornwallu v jihozápadní Anglii. Plynové lampy začaly postupně osvětlovat ulice a veřejná prostranství měst začátkem 19. století. Za kolébku plynárenství je tudíž považována Anglie. Zde také 31. prosince 1813 byl poprvé svítiplyn použit k veřejnému osvětlení. Na Westminsterském mostě v Londýně byly rozžaty první plynové lampy v historii. Pomalu se význam plynového osvětlení začal rozvíjet.

Vynálezem plynového osvětlení udělalo lidstvo významný krok kupředu a splnilo tak svoji odvěkou touhu po prodloužení dne s co nejlepším umělým světlem. Ačkoliv se plynové osvětlení používalo nejdříve především jen v interiérech domů, pravou zásluhu na jeho rozvoji mělo až osvětlení pouliční neboli veřejné. Po takových městech, jako je například Londýn, Paříž, Hannover, Berlín či Vídeň došlo k postavení první plynárny v Praze, v Karlíně roku 1847, kde se plyn vyráběl z černého uhlí.

V porovnání s loučemi či olejovými lampami znamenalo zavedení plynu v pražském veřejném osvětlení velký převrat. Prvních 200 plynových lamp bylo slavnostně rozežehnuto 15. září roku 1847 v ulicích Starého města, aby osvětlily zdejší tmavé ulice. V roce 1867 se vývoj plynových lamp značně posunul. Lucerny prošly významnou rekonstrukcí, a to zejména po stránce výtvarné i technické. Navíc byla spuštěna obecní plynárna na Žižkově a plynové lampy se rozšířili dále po Praze – na Hradčany a na Malou Stranu.

V roce 1873 zářilo už v pražských uličkách něco přes 2 a půl tisíce lamp a o deset let později už to bylo přes 3 tisíce lamp. Jejich počet neustále vzrůstal, přičemž byly používány nejrůznější typy svítidel, od lamp na konzolách nebo stožárech až po několikaramenné kandelábry (stojany pouličních lamp). Vedle toho byly ulice osvětleny jednotlivými lampami, upevněnými na dřevěných a litinových sloupech. Plynové světlo bylo používáno i pro osvětlení kanceláří a pražských parků, ostrovů, zahrad a nábřeží. Lucerny plnily také významnou funkci architektonickou a dotvářely celkový vzhled historické části města pražského.

O veřejné plynové osvětlení se bylo nutno samozřejmě starat. Tuto funkci zastávali tzv. „lampáři“ později též nazýváni „strážci“ či „hlídači lucerny“. Ti měli za úkol lampy rozsvěcovat (dokud se v pozdější době lampy nezapalovaly přívodem plynu samy) a také je bylo nutno udržovat.

Dlouhou dobu plynové osvětlení představovalo hlavní způsob osvětlení nejen pražských uliček. S příchodem elektrické energie koncem 19. století však začaly plynové lampy pomalu upadat v zapomnění. Plynové lampy musely postupně uvolnit své pozice modernímu elektrickému osvětlení. Nejprve plynové lampy zmizely z domácností, obchodů, hotelů, kaváren, později se přešlo i do ulic. Nejvíce odolávalo pouliční plynové osvětlení zejména v historických částech města, ale i tam bylo postupně nahrazeno světlem elektrickým, které bylo méně nákladné.

V Čechách a na Moravě se nejdéle plynové světlo udrželo ve starých částech Prahy, ještě v roce 1940 osvětlovalo pražské ulice a náměstí více než 9 tisíc plynových svítilen. Jako poslední byly převedeny ze svítiplynu na elektřinu osmiramenné stožáry na Hradčanském náměstí a v Loretánské ulici. Bylo to koncem dubna roku 1985. Zdálo se, že éra plynového osvětlení nadobro skončila.

V dnešní době se však plynové osvětlení pomalu vrací do historických částí měst, hlavně tedy Prahy. Oproti elektrickému světlu je to mnohem romantičtější a utváří to kouzelný dojem. Avšak elektrickému světlu se konkurovat nedá a s větším rozšířením plynových lamp počítat nemůžeme.

Fotografie osmiramenného kandelábru
Osmiramenný kandelábr na Hradčanském náměstí
Fotografie osmiramenného kandelábru
Osmiramenný kandelábr v Loretánské ulici

Nezbývá nám tedy nic jiného, než se do Stínadel vypravit sami a kouzlo plynových lamp a jejich osvětlení poznat na vlastní kůži a oči a vychutnat si to se vším všudy. A to je na tom všem právě to nejkrásnější…