Stručný životopis Jaroslava Foglara

Dětství

• Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 v Benátské ulici 3 v Praze Podskalí.

• Roku 1910 se spolu s rodiči přestěhoval do Ústí nad Labem, kde získal jeho otec, Jindřích Foglar, lepší zaměstnání u České obchodní společnosti. Pracovní povinnosti prodejce uhlí však podlomily jeho zdraví. Nedlouho po srdečním kolapsu se rozhodl k léčbě v začínajících lázních v Poděbradech. Ta však nebyla úspěšná.
• Dne 17. července 1911 zemřel Jindřich Foglar, rodina se následně vrátila do Prahy, do Nuselského údolí. Tam bydleli v rohovém domě ve Svatoplukově ulici s výhledem do ulice Oldřichovy.

• Po vypuknutí první světové války se rodina přestěhovala z Nuslí na vinohradskou Korunní 732/16, kde již maminka provozovala papírenský krám. Jaroslava Foglar zde bydlel až do roku 1978.

• Svou školou byl Jaroslav Foglar roku 1920 vybrán na dvouměsíční ozdravný pobyt ve Švýcarsku.
• V létě 1921 se jako čtrnáctiletý chlapec účastnil prázdninové osady, tzv. kolonky, ve slovenských Piešťanech. Zde poznal hochy rozličných povah a později, při psaní knihy Když Duben přichází, toho umně využil k vytvoření postav, jako byl Ekrt, Draňák nebo Fanek Jelínek.
• Roku 1920 vstoupil do skautského oddílu. Jeho působení v něm bylo kvůli nemoci krátkého trvání. S oddílem absolvoval jednu výpravu do Prokopského údolí. Pokoušel se ona místa vypravit později sám, ale trvalo mnoho let, než je znovu nalezl…

Dvacátá a třicátá léta

• O tři roky později se Foglar připojil k oldskautskému klubu Jestřábi svého bratra Zdeňka. Činnost klubu ho však příliš nenaplňovala, a proto roku 1924 přešel do 34. oddílu Ohnivci, kde následně dostal přezdívku Jestřáb. V lednu 1925 se stal zástupcem vůdce oddílu, v létě vyrazil na svůj první letní tábor. Roku 1927 pak stanul v čele 2. oddílu, se kterým se již předtím 34. sloučil. Dvojku vedl po dalších šedesát let.
• Po skončení studia na veřejné obchodní škole v roce 1925 začal pracovat v informační kanceláři, s přidruženou detektivní činností, Wys Muller et Co., ještě téhož roku však přešel do velkoobchodu papírem Oskar Stein.

• Své první skautské vyznamenání, bronzovou svastiku Náčelnictva, obdržel Jestřáb roku 1928. O dvě léta později mu byla udělena i stříbrná.
• S rukopisem knihy Hoši od Bobří řeky se Jaroslav Foglar v roce 1933 přihlásil do soutěže Melantrichu. Sice nevyhrál, ale příběh vyšel na pokračování ve Slovíčku. V následujícím ročníku soutěže přihlásil nový román Modrý život Jiřího Dražana, který Melantrich, pod názvem Přístav volá, na podzim 1934 vydal knižně.
• Po vypovězení několika oddílů v letech 1933 a 1934 z kluboven na Petrském nábřeží Jestřáb zakoupil bývalý nákladní parník, který chtěl přebudovat na klubovny. Loď Skaut byla zakotvena pod budovou dnešní jaderné fakulty na Starém Městě. Její palubu navštívili i osobnosti jako A. B. Svojsík, O. Sekora nebo americký spisovatel Ernest Thompson Seton. Plavidlo však bylo ve špatném technickém stavu a opravy nevedly ke zlepšení, takže nakonec bylo odprodáno a epizoda lodní klubovny se přibližně po dvou letech uzavřela. Určitou vzpomínkou na ni je povídka Boj na Čertovce.

• Na jaře 1935 Foglar navrhl ředitelství Melantrichu vydávání časopisu pro školní mládež. Ten začal od srpna vycházet, později se jeho název Malý hlasatel změnil na Mladého hlasatele. S časopisem spolupracoval nejprve jako externista, následně se stal i jeho redaktorem.
• V Mladém hlasateli, dne 8. května 1937, byla zveřejněna první výzva k zakládání čtenářských klubů.
• Na jaře roku 1938, po třinácti letech, změnil Foglar zaměstnání a stal se pracovníkem propagace Melantrichu. Na podzim, po odchodu Břetislava Mencáka, pak spolu s dr. Burešem pracoval v redakci Mladého hlasatele. Na zadní straně časopisu se také 17. prosince 1938 poprvé objevil kreslený seriál Rychlé šípy.
• V roce 1938 se konal tábor Dvojky na nejvzdálenějším místě od Prahy - nedaleko Sinovíru na Podkarpatské Rusi. Jestřáb také obdržel další vyznamenání – Skautskou lásku.
• O prázdninách 1939 byla napsána divadelní hra Tábor ve Sluneční zátoce, která byla v premiéře uvedena 10. ledna 1940. Jednotlivé postavy, kromě Jestřába, hráli chlapci z 2. oddílu.

Čtyřicátá léta

• I po zákazu skautingu v Čechách a na Moravě roku 1940 Dvojka dále ilegálně fungovala pod hlavičkou Klubu českých turistů. Dokonce i tábory byly pořádány. Oddíl však měl potíže nalézt novou vlastní klubovnu, tu původní v malostranské vodárenské věži gestapo zapečetilo. S několika staršími členy oddílu z ní Jestřáb následně odnesl kroniky a jiné cenné věci. Příhodu později použil v knize Strach nad Bobří řekou.
• Vydávání Mladého hlasatele skončilo zásahem okupačních úřadů 15. května 1941. Foglar však zaměstnancem Melantrichu nadále zůstal, pracoval jako nakladatelský lektor na Smíchově.
• Na táboře Dvojky v roce 1941 byla poprvé hrána dlouhodobá hra – Závěť strýce Jamese. Takové pak provázely i následující tábory Dvojky a brzy se rozšířily i do činnosti jiných oddílů.
• V protektorátním období byly také vytvořeny gramodesky s příběhy Rychlých šípů. Od července 1943 Foglar působil v časopise Správný kluk, kde v určité podobě pokračoval s myšlenkou čtenářských klubů. Pro časopis také vytvořil kreslený seriál Svorní gambusíni. Po půl roce však i v tomto časopise musel skončit.
• Revoluční dny povstání v roce 1945 prožil Jestřáb na barikádách, ale spíše jako stavěč. Sám řekl, že byl rád, že se mu nenaskytla příležitost, aby získal zbraň. K pražskému povstání se váže ještě jeden příběh uvedený v publikaci (Raba, 2005). Jestřáb vyrazil na kole na Zlíchov, kde u něj zastavilo auto americké armády. Jeden z vojáků, major Kovácz, byl Slovák a ptal se na cestu na Václavské náměstí. Američané jeli pro jistého Franka B. Herberta. Kdo to byl, a proč pro něj tito vojáci přijeli, není známo.

• Po skončení druhé světové války se Jaroslav Foglar stal redaktorem časopisu Junák. Pro neshody s některými činovníky však v březnu 1946 přešel do redakce časopisu Vpřed, kde působil až do roku 1948, kdy musel redakci opustit. Byl přeřazen do časopisu Mladý technik, kde však po prvním dni svůj pracovní poměr ukončil.

Padesátá až osmdesátá léta

• Po odchodu ze Vpředu byl až do roku 1954 nezaměstnaným a žil z peněz, které měl naspořené z předchozích let z honorářů a práce v redakci. Pak se však dostal pod dohled Státní bezpečnosti a byl zaměstnán v Městské stanici mladých turistů v Praze, od listopadu následujícího roku poté devět let nuceně vykonával práci vychovatele v domově středoškolské mládeže. Roku 1964 nastoupil svobodné povolání spisovatele.
• Pražská Dvojka, po zrušení organizace Junák roku 1949, přešla jako turistický oddíl pod TJ Praha-Radlice.
• Roku 1957 byl Jaroslav Foglar přijat za kandidáta Svazu českých spisovatelů, členem se však stal až o osm let později.
• V průběhu šedesátých let spolupracoval na tvorbě časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců vedeného Vlastislavem Tomanem. Pro „Ábíčko“ vytvořil svůj druhý nejrozsáhlejší kreslený seriál Kulišáci. V druhé polovině šedesátých let začaly opět foglarovky vycházet knižně.
• Roku 1966 byl založen Klub přátel Jaroslava Foglara.
• Tábor v létě 1966, konaný na Slovensku u Zelené říčky, byl ozvláštněn natáčením krátkého filmu Tábor Černého delfína. Režisér Hynek Bočan posléze roku 1968 natočil podle stínadelských příběhů devítidílný televizní seriál Záhada hlavolamu.
• Jestřáb se aktivně účastnil obnovy skautského hnutí v období pražského jara.
• S počátkem normalizace opět přestaly Foglarovy knihy vycházet. Byl také znovu zrušen Junák, a proto Jestřábův oddíl na nějaký čas přešel do Pionýrské organizace.
• Roku 1978 se Jaroslav Foglar, spolu s maminkou, přestěhoval z vinohradského bytu na Žižkov do Křišťanovy ulice 817/18.

• Ve věku 102 let zemřela 18. února 1980 Marie Foglarová, maminka Jaroslava Foglara.
• Roku 1984 byl Jestřáb naposledy se svým oddílem aktivně týden na táboře.
• Na základě podnětu Karly Sýse obdržel Foglar 3. července 1987 čestnou plaketu S. K. Neumanna od ministra kultury. Téhož roku byl znovu přijat do Svazu českých spisovatelů.
• Po šedesáti letech v čele pražské Dvojky Jestřáb oddíl předal novému vůdci.

• Po několikaleté odmlce, vydáním Hochů od Bobří řeky, začaly v roce 1987 zase postupně vycházet foglarovky.
• Přestože skautské vyznamenání Junácký kříž (stříbrného stupně) byl Jestřábovi udělen již roku 1946, přebral ho až 12. února 1988. V tomto roce mu také ČSTV udělil své nejvyšší vyznamenání – Za zásluhy o rozvoj tělovýchovy I. stupně. V době sametové revoluce, 9. prosince 1989, obdržel zlatý Březový lístek (nejvyšší ocenění nezávislých sdružení dětí a mládeže a Galénovy nadace).

Devadesátá léta

• Roku 1990 Junák Jestřábovi udělil zlatý stupeň Řádu čestné lilie v trojlístku. V Brně vzniklo Sdružení přátel Jaroslava Foglara.
• Nakladatelství Olympia začala roku 1991 vydávat foglarovky v edici Sebrané spisy Jaroslava Foglara. V ní se, během následujících let, podařilo vytvořit nejrozsáhlejší souborné vydání Foglarova díla.
• Roku 1992 byl Jaroslav Foglar zapsán do Knihy cti MČ Praha 3, v prosinci onoho roku mu byla Pangeou, Nadací J. A. Komenského, udělena cena „Za úsilí o nápravu věcí lidských“.
• Dne 27. dubna 1994 Foglar obdržel titul Čestný občan hlavního města Prahy od primátora Jana Koukala.
• Od jara 1995 byl Jaroslav Foglar dlouhodobě hospitalizován v Thomayerově nemocnici. Na junáckém sněmu mu bylo uděleno nejvyšší skautské vyznamenání Řád stříbrného vlka.
• U příležitosti devadesátých narozenin byla uspořádána výstava Po stopách Rychlých šípů v Muzeu hlavního města Prahy. Olympia připravila jubilejní 15. vydání Hochů od Bobří řeky. V červenci roku 1997 byl odhalen žulový památník na tábořišti u Ledče nad Sázavou.

• V dubnu 1998 uspořádal Junák ve velkém sále Lucerny, za účasti Jestřába, Večer pro Jaroslava Foglara.
• V červenci 1998 Foglar svěřil svůj archiv do péče Památníku národního písemnictví.
• Nakladatelství Olympia 2. listopadu 1998 představilo první souborné vydání kresleného seriálu Rychlé šípy.
• Dne 23. ledna 1999 Jaroslav Foglar – Jestřáb navždy odletěl. Zemřel v Thomayerově nemocnici. Poslední rozloučení se konalo 2. února ve strašnické smuteční síni. Je pochován na Vinohradském hřbitově (v oddělení číslo 18 nedaleko kostela sv. Václava).
• Dne 28. října 2017 byla Jaroslavu Foglarovi prezidentem republiky udělena in memoriam medaile za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění.

Použitá literatura

• FOGLAR, Jaroslav (2005). Život v poklusu. 3. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-879-2.
• RABA, Jiří (2005). Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách. Praha, Ostrov. ISBN 80-86289-43-5.
• Sborník nezávislých foglarovců (2009). Praha, Ostrov, č. 1. ISBN 978-80-86289-62-5.
• Sborník nezávislých foglarovců (2011). Praha, Ostrov, č. 3. ISBN 978-80-86289-73-1.
• Sborník nezávislých foglarovců (2012). Praha, Ostrov, č. 4. ISBN 978-80-86289-75-5.