| autor: Václav Levý | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 3185
Z deníku pátrače IV
Pojďme společně počtvrté zalistovat deníkem neznámého pátrače a nahlédněme tak alespoň pomyslně pod roušku stínadelských tajemství...
... Před časem jsem našel několik zajímavých pověstí. Měl bych to asi napsat do pátračáku, ten je líp schovaný, ale už se mi ho nechce odemykat, tak píšu rovnou sem: „V městě žil mladík, který si myslel, že některou z městských věží lze vystoupit až do nebe. Celý život takovou věž hledal. Lidé se mu smáli, ale on na to nedal a hledal tu správnou věž. Nakonec se ztratil. Pak kdosi našel jeho deník na ulici, jen tak halabala pohozený. Zapisoval si všechno, co zažil a jak která věž vypadá a jaká je. Zápis neprozradil, do které se chystal, než zmizel. A proto nevíme, skrz kterou věž se dostal až do nebe.“ No nevím. Možné to je. Třeba jen ve Stínadlech je dost věží, ale asi by tam musela být nějaká díra do paralelního vesmíru. A jak by se ten deník dostal na tu ulici? A nikdo ani neví, o koho šlo. Asi je to jen báchorka. To pověst o prokletém zvonu je pravděpodobnější. Odlil ho prý nějaký Lochmar, který byl za Husitů popravený a svůj zvon proklel a někdy v roce 1542 zemřel pádem z věže chlapec Štěpán v kostele svatého Šimona. Visela tam ještě před časem deska s tímto textem:
Poslyšte divu smutného, že Lochmar, zvon, syna mého Štěpána z okna vyhodil,
Mne, smutnou máti, uhodil v srdce zármutkem velikým,
na příklad matkám všelikým,
aby osud Boží znaly, Ježíše Krista žádaly, by neštěstí proměniti ráčil, zlé v době změniti, neb z nás každý k cíli běží,
teď kříž na znamení leží.
Zvon prý potom přetavili, on několikrát prasknul a musel se znovu přelívat, nakonec byl zrekvírovaný za některé války a vyroben na zbraně. Ten Štěpán prý vypadl z okna, když ho zvon jakoby nakopl v ose otáčení, kdy stál jakoby nad ním. Zkoušel jsem si to ověřit, ale našel jsem jen zmínku o rebelském způsobu zavěšení zvonu, ale třeba je to jen hantýrka. Ve Stínadlech jsem už tři dny nebyl. Pořád prší a prší, naposledy jsem lezl až nahoře kolem Brnkaček a taky krmil lva. Vadí mi, že jsem zavřenej doma. Nemít rozečtený „Poklad v jediné růži“, tak bych se asi zbláznil...
Jedná se o velmi zvláštní zápis. Není tvořen jako obvykle výpravou do záhadné čtvrti, ale pracuje s pověstmi. První v některých bodech, zvláště deníkem, připomíná Tleskače, ale zároveň se s ním rozchází. Pátrač se zmiňuje o tom, že nikdo neví o tom chlapci nic, že se jedná zřejmě o spekulaci či výmysl. Druhá pověst je obsáhlejší. Zmínka o husitech je poněkud chaotická. Může se jednat o dobu husitských válek, nebo přímo o strůjce popravy Lochmara. Nutno dodat, že Křižáci se nechovali o mnoho lépe. Chlapec Šimon vypadl z okna, odražen ranou od zvonu, který se asi příliš rozhoupal. Bylo to v roce 1542. Pátrač se zmiňuje o desce, která byla (už není?) na kostele svatého Šimona. Text je veršovaný a psaný stylem, který napovídá, že ho psala jeho matka. Nebo ho nechala napsat. Na konci textu je podivná zmínka o tom, že pátrač krmil nějakého lva! Bohužel nám nedovoluje poznat, o co se přesně jedná. V dalších stránkách a zápisech se jistě dovíme opět něco zajímavého.