Záhlaví stránky (Foglarweb – stránky o Jaroslavu Foglarovi)
foglarweb

| autor: Václav Levý | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 3136

Z deníku pátrače VI

Pojďme společně pošesté zalistovat deníkem neznámého pátrače a nahlédněme tak alespoň pomyslně pod roušku stínadelských tajemství...


Ilustrace – Širokko držící ježka v kleci

... Bručoun je vlastně taková divná patlanina. Snad ho sochal nějaký šílenec nebo to prostě tenkrát bylo v módě. Nevím. Každopádně tudy projde hodně lidí, takže Nasálaka byla nenápadná. Na zdi po ní nic nezůstalo, možná ani nebylo co, těžko říct. Pak jsem se samozřejmě musel automaticky ocitnout u Dunivky, ale vzal jsem to kolem Strašáku směrem k Jakubu. U Široka bylo v noci asi veselo. Nějací ne zcela střízliví pivní skauti mu skoro vyklopili na hlavu guláš se šesti, frťana a pár piv – to byl jen fór, i když to tam fakt bylo. Široko měl štěstí… zatím. V té díře zase nic, ale vrata byla odemčená! Rychle jsem využil příležitost. Ulička tu zahýbá ke vchodu pod úzkou vysokou věží. Řekl bych, že tam zase probíhala rekonstrukce. Kostel se opravoval už za O. Odkryly se prý nějaké staré malby. Venku před vchodem bylo samé staré harampádí – nářadí a tak. Dveře do Jakuba byla zavřené, asi kvůli randálu, tak jsem prošel celou uličku, ze které vedou vrata, ale ta jsou vždycky zavřená. Nad uličkou vede můstek a celá je dost zaneřáděná. Nejsou v ní odpadky, ale jak se v ní tolik desetiletí nechodí, je tam samá plíseň, či co. Zelený jak u Rákosníčka. Na druhou stranu žádné natrávané guláše se šesti. Obrátil jsem se od vrat zpátky k Jakubu. Zjistil jsem, že dveře zamčené nebyly, jen přivřené, tak jsem udělal škvíru a podíval se dovnitř. Měl jsem štěstí, že mě nikdo neviděl, ale do lodi jsem kvůli lešení, plachtám a lidem zvlášť neviděl. Dovnitř jsem nešel. Ty malby jsem viděl v jednom časopise. Jsou fakt starý, tak z gotiky a vypadají jak z Noci na Karlštejně. Venku jsem přišel na to, že jen tak tak stihnu tramvaj. Na křižovatce byla bouračka a o dvě zastávky dál do nás skoro naboural náklaďák. Cesta tudíž stála za to. Doma jsem se nenápadně proplížil do pokoje. Dostal jsem předevčírem pětku z chemie, tak je tichá domácnost. Brácha mě proto nenechal ve štychu a dneska chytil kouli z dějáku. To ale nic nemění na tom, že mám v plánu několik expedic. Jedna bude lepší než druhá. Zajímají mě hlavně Modré schody, tam jsem byl jen okolo, ale ne vevnitř. Od mříže jsou sice trochu vidět, ale od kostela ne...


Pátrač se na začátku zmiňuje o nějaké Naskanalace, či čem... aha: Nasálaka. Jeho zápis je jen málo jasný. Snad má na mysli obraz nebo domovní znamení, těžko říct. Možná také ne. Vše je plné spekulací. Chudák Široko! Jaký krutý osud se mu málem stal! Patrně byl v okolí Jakuba, ale jedná se opravdu o OSOBU? O kostele mluví v souvislosti s dlouhodobou rekonstrukcí, která se zřejmě zabývá i archeologickým průzkumem nástěnných maleb. Dále píše o nepřístupné části nějaké ulice – avšak vyvstává otázka, jestli nebyla opuštěná. Kdyby v ní někdo bydlel, zřejmě by příroda nemohla takto zbujnět. Její zanedbaný stav nám snad osvětlí některý další zápis. Co je ale nanejvýš zajímavé je zmínka o Modrých schodech, poblíž kterých byl deník nalezen! Zjistíme snad o jeho výpravě do tamních končin něco bližšího?