| autor: Václav Levý | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 3153
Z deníku pátrače X
Pojďme společně podesáté zalistovat deníkem neznámého pátrače a nahlédněme tak alespoň pomyslně pod roušku stínadelských tajemství...
... Honzova sestra se mi líbí, i když jí to nedávám najevo, to by hned bylo keců. U Honzy je taky dobrý, že se u něj v pokoji můžeme zavřít a bavit se o Stínadlech, u nás by to nešlo. Máme mrňavej barák a pokoj s bráchou dohromady. U něj v podkroví je ticho, dají se tam prohlížet staré mapy, fotky nebo všelijaké knížky. Teď v listopadu je dost sychravo, prší, je mlha a věčně zataženo. Ve škole to taky nestojí za moc. Máma na mě pořád vidí nějaký peříčko, táta taky a brácha se chová jak poděs a když mluví, tak píská jak hračka pro malý děti. Takže vždycky rád vypadnu za Honzou (a taky Eliškou) nebo na výpravu do Stínadel. Teď většinou chodíme oba dva, jen málokdy sami – jen když ten druhej nemůže. Nejvíc chodíme do uliček v sobotu. A sotva jsem dneska přišel na stanici tramvaje, tak mě to trklo! Byl tam plakát, že se v Jakubu pořádá koncert na podporu rekonstrukce kostela. Hned jsem si všechno opsal a pak řekl všechno Honzovi. On na to, že je to zajímavý, ale pustí tam čtrnáctiletý kluky? To asi těžko. Tak Honza dostal bezvadnej nápad! Je to za týden, uděláme výpravu do Stínadel a určitě budou nosit repráky a tak, takže bychom se jim mohli nabídnout na pomoc a tak se podívat do kostela. A kdyby zbyl čas, nebo to nevyšlo, tak mrknem do Strašáku.
Potom jsme až do pěti prohlíželi a kecali u fotek zaniklých Stínadel. Pak jsem musel jít pryč, ale doma jsem měl být až za dlouho, tak mě napadlo vystoupit v Zadních a vzít to skrz uličky na druhou stranu. Hodně jsem toho nachodil u Modrých schodů, jeden barák byl odemčenej, ale neměl jsem tolik času to prozkoumávat, tak uvidím jindy. Potom jsem sešel nejkratší cestou k Jakubu, kde jsem prohlídnul pár vzkazových míst, ale nic novýho, ani u Prstů, i když ono to místo začíná být dost profláknutý na veřejnosti. U Jakuba na mříži ten plakát byl taky, otevřeno ale nebylo. Vzal jsem to kolem Pyramidy (teda nevím, jestli se tomu místu tak říká, ten název jsem si vymyslel, ale připadá mi dobrej) k Bručounovi a odtud na tramvaj na Rozdělovačce. Doma mě sprdli, protože přišla na neočekávanou návštěvu babička a já byl pryč, ale jak jsem to asi mohl vědět? Tak jsem se zašil k sobě do pokoje, brácha se tetelil u našich, protože byl doma celej den a byl „ten hodnej“, tak tu aspoň píšu o tom, co dneska bylo...
Pátrač nás zpočátku informuje spíše obecně. Prvně (?) se zamiloval – a to do sestry pátrače Honzy, se kterým se občas schází u něj doma a projednává stínadelské záležitosti. Zajímavá je i jeho cesta domů. Říká, že „sešel“ z jakýchsi Zadních ke kostelu sv. Jakuba, tedy je kostel snad níže než ony „Zadní“? Kromě toho se také dostává do jakéhosi domu u Modrých schodů. Je to snad ten, kde byl deník později nalezen? Nevíme, nemáme od pátrače podrobnější zprávy. Ona Pyramida, jeho vlastní název, by se měla nacházet mezi kostelem a Bručounem, o kterém se už kdysi zmínil. Dovídáme se ale i věci z jeho soukromí. Bydlí v domě, i když malém, je mu čtrnáct (stejně jako Honzovi) a má problémy doma a zřejmě i ve škole. Škoda, že toho o sobě neprozradil víc! Jeho vulgární výraz sprdli, jsem ponechal pro větší autenticitu, podobně jako Jaroslav Hašek mluvu lidí ve Švejkovi. A jak dopadne cesta do Jakuba a Strašáku, se snad dovíme v dalším zápisu.