9. 2. 2014 | autor: Pavel Novotný | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 3094

Ze stránek nalezeného deníku II: Posvátný strom

Druhé pokračování čtení nalezeného deníku – druhá výprava do Stínadel, která přinese setkání pátračů s Vonty (přesněji řečeno jedním Vontem).

Příští návštěva Stínadel byla brzo. Odpadla nám odpoledka, tak jsme se tam rozjeli. Prošli jsme to kolem Kocouřího hrádku, ale nic jsme tam nenašli. V ulici Ve Stínadlech někdo namaloval ježka a napsal: Vontové žijí! Tak jsme začali být obezřetní, vždycky, když někdo šel, tak jsme zrychlili a zahnuli jinam: Našli jsme takovou slepou uličku, která zatáčí a na konci má taky skoro opuštěnej barák. Všude běhaly kočky a Vašek říkal, že teď; teda neví, kterýmu z těch dvou opuštěnejch baráků bysme měli řikat Kocouři hrádek. No a od té doby jsme chodili alespoň jednou týdně prolézat Stínadla. Našli jsme Liliovou, Zlatou, Stříbrnou a taky kostel svatého Jakuba. Ale nevím, jestli to mohl bejt ten, kde se zabil Jan Tleskač, protože tenhle asi nebyl nikdy zrušenej. Hustý ale bylo, že v něm visí useknutá ruka nějakýho zloděje. A tak jsme chodili do Stínadel a jednou Vašek přines baterku a řek, že to takhle už dál nejde a Že ten náš Kocouří hrádek musíme prolézt. A mě se už taky zdálo, že jo.

Byl říjen, konec, smrákalo se už brzo. Když byla ve Stínadlech tma a svítily lampy, bylo to tam fakt bezva. A k týhle akci se to fakt hodilo. Jenomže z prolejzání Kocouřího hrádku nebylo nic. Přijeli jsme tam ještě za světla a čekali, až se setmí. Proto jsme chodili po Stínadlech sem a tam a čekali, až padne tma. Chtěli jsme tam vlézt zezadu přes zeď z toho zábradlí u novýho baráku a říkali jsme si, že potmě nás nikdo neuvidí. Ale zatím tma ještě nebyla a tak jsme chodili uličkama a čekali na ní. Procházeli jsme Zlatou a když jsme procházeli okolo toho kostela, tak tam na zdi byly přilepený 3 plakáty a na nich ježek v kleci a bylo tam napsáno Široko daleko. Byly to takový doma udělaný plakáty, co určitě dělali nějaký Vontové, protože se asi něco děje. To teda bylo něco!

A najednou přišel jeden pán, dlouho se na plakáty díval a potom si je fotil na mobil. Určitě o Vontech něco věděl, když ho ty plakáty zajímaly, třeba byl kdysi Vont a tak jsme se rychle rozhodli, že ho budeme sledovat. Když jsme za ním chodili, tak jsme viděli ještě pár plakátů, ale vždycky jenom jeden. Ten pán chodil po ulicích křížem krážem jakoby se procházel nebo spíš něco hledal. Až nakonec vlezl do jednoho baráku v Kožný ulici. Chvíli jsme váhali a pak jsme vlezli za ním. Mysleli jsme, že zjistíme, kde bydlí nebo tak něco. A jak jsme šli tím průjezdem, tak tam byl takovej tmavej kout a z něj promluvil ten chlápek: TADY! Víc neřek. V nás škublo a byli jsme jako opařený a on nám podal lístek a odešel druhým vchodem pryč.

My jsme se vzpamatovali a pak jsme si lístek pod lampou přečetli. Ono se zatím už setmělo a tam bylo napsáno: Za týden v tuto hodinu přineste list posvátného stromu. Tak to je teda něco! Ten pán byl určitě starej Vont a takhle nás zkouší. Určitě myslel list ginga, co rostlo ve svatyni Uctívačů a list byl jejich průkazka. Že by byl ten chlápek Uctívač ginga? A spoustu dalších věcí se nám honilo hlavou. Bylo to fakt opravdový dobrodružství, který nám teď začalo.

Jeli jsme domu, protože bylo fakt už pozdě a furt jsme o tom s Vaškem mluvili. No jo, ale kde máme to gingo najít? Nikdy jsme žádný neviděli a tak jsme si umluvili, že zjistíme jak vypadá a ňáký najdem. Máme na to týden a to je docela dost času. Určitě ho musíme najít a tomu pánovi ho přinést. Třeba nám potom něco řekne. Nejlepší by bylo najít rovnou tu svatyni ve Stínadlech, ale když většina domů je zamčená, tak jak na to? A tak jsme nakonec jeli do botanické zahrady Na Slupi a tam u skleníku jsme ten podivnej strom našli. Nasbírali jsme listí plný kapsy a doma je každej z nás dal do knih na vylisování. Je to moc hezkej strom. Vašek říkal, že je to trochu podvod, když to gingo není ze Stínadel, ale dělali jsme co se dalo. Nechtěli jsme nesplnit ten úkol.

Výše uvedený text zápisků nebyl jazykově nebo stylisticky upraven, foglarweb není jeho autorem. Ilustrační obrázky jsou z archivu webu a nebyly původní součástí deníku.