| autor: Václav Levý | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 3646
Smrt v podzemí
V závěru románu Záhada hlavolamu se EM – zámečnický mistr, u něhož byl Jan Tleskač v učení – zmocňuje ježka v kleci a prchá s ním do podzemí. Hlavolam však v bahně stínadelské stoky utopí a v důsledku nákazy sedmnáctého dne umírá. O jakou nemoc se v tomto případě mohlo jednat?
... Poplašené vodní krysy prchaly do temných koutů, proplouvaly poděšeně kolem nezvyklého předmětu ve svých vodách. „Kde máte hlavolam!?“ křičel teď Losna podrážděně na Mažňákova otce. Ten se teprve vzpamatovával.
„Nemám...“ řekl namáhavě. „Tam – ve vodě... je tam... upustil jsem ho... někde tam je...“
To byla krátká ukázka jednoho z nových vydání Záhady hlavolamu. Jak už víte, nová vydání se od starých v určitých místech liší. A o to tady dneska zase jednou jde.
Na co vlastně zemřel EM? Co byla krysí žloutenka, o které se přímo dovídáme v prvním vydání...?
Jaroslav Foglar jasně píše, že EM zemřel sedmnáctého dne na celkový rozklad krve a otravu. Jed stoupal až do mozku, aniž by bylo pomoci... Tuhle scénu výrazně podtrhuje obraz pana dr. Fischera, kdy umírající Mažňák v poslední jasné chvilce zděšeně volá na přízrak Jana Tleskače ve svém pokoji. Bohužel tento obrázek byl jako většina celostránkových kvašů v pozdějších vydáních vypuštěn.
Ona krysí žloutenka se dnes nazývá jako leptospiróza. Způsobují ji bakterie leptospiry, které žijí na hlodavcích. Přenáší je krysy i potkani. Bakterie žijí v jejich moči a ve vodě dokáží přežívat i několik měsíců. Do těla se dostávají hlavně přes různé oděrky, ale také přes nos, spojivky nebo ústa. Lehčí případy připomínají chřipku. Stačí si vzpomenout na Emila Hačiříka, který měl vylovit se Širokem z oné stoky ježka v kleci. Samotné onemocnění se projevuje vysokou teplotou, bolestmi hlavy a svalů a zánětem spojivek. Velmi těžké případy se projevují i žloutenkou. Může být postižen mozek (což byl případ EMa), játra či ledviny. Inkubační doba je přitom 4 až 20 dní.
... Tleskačův mistr EM – Mažňák zaplatil draze svou touhu užívat ovoce práce svého učně. Když ve sklepení zrušeného kostela spadl do bahnité vody, spolkl několik doušků této otrávené hnijící tekutiny. Nakazil se tak nevyléčitelnou nemocí, kterou roznášejí vodní krysy, a zemřel na celkový rozklad krve a otravu. Zaplatil svým životem to, pro co i jeho učeň musel položit svůj život. A s sebou vzal do hrobu i přesné vysvětlení posledních chvilek Jana Tleskače...
A nyní dobrá rada na závěr: Milé děti, nepijte nejen na ovoce, ale i na krysy! Sami vidíte, kam to vede, když si jdete místo do řeky nebo bazénu zaplavat do stoky. Nebo s sebou alespoň neberte žádné hlavolamy – ještě by vám uplavaly!
Seznam použité literatury
- FOGLAR, Jaroslav (1999). Záhada hlavolamu, dotisk 7. vyd., Praha, Olympia. ISBN 80-7033-493-2.